Igor Cavalera – spartacus brasilicus

Zbývá necelých pět hodin do posledního letošního vystoupení jejího metalového veličenstva Sepultury na starém kontinentě. V šatně Malé sportovní haly se scházím s jejím šéfem bubeníkem Igorem Cavalerou navlečeným v  originální model sparťanského fotbalového dresu. Je trochu nervózní a roztěkaný, protože zvukovka, která se měla konat již před hodinou, ještě neproběhla. Razantně vyhání své soukmenovce, kteří – decentně řečeno – řvou jak na lesy, na chodbu.

Tak jak se máte? Jak probíhalo právě dnes končící turné? Bylo první bez Maxe, první s Derrickem…
Máme se skvěle, čeká nás letošní poslední evropský koncert, který si rozhodně chceme užít. Řešíme sice momentálně nějaké problémy – znáš to – časový skluz nějakých organizačních záležitostí má na svědomí zdržení zvukovky…, ale to není nic důležitého. Nenecháme si rozlučku s Evropou pokazit nějakými malichernostmi. Ale abych mluvil o průběhu turné; zahráli jsme si pár koncertů dohromady se Slayer, ale většinu času jsme dělali samostatná vystoupení. Největší radost nám udělalo to, jak fanoušci přijali našeho nového zpěváka Derricka Greena. Je samozřejmě veliký rozdíl mezi předešlými šňůrami, kdy s námi ještě hrál Max a touhle, ale to je přece dobře, ne?! Snažili jsme se o to, být jiní. Změna kterou dnes večer uvidíš a uslyšíš nepřišla nijak samovolně. Především jsme chtěli docílit nového zvuku ... a myslím, že se nám to podařilo, protože fanoušci reagují fantasticky. Chci říct, že studiová podoba Sepultury byla dána skutečností, že většina muziky byla hotova ještě předtím, než přišel Derrick. Koncerty jsou ale něco úplně jiného, při nich se teprve projevuje jeho zásadní vliv na současný výraz kapely. Má úžasný hlas. Všechno je teď o mnoho agresivnější a intenzivnější.

Přemýšleli jste o nějaké změně image, když Max odešel z kapely? Byl přeci jenom nejznámějším členem kapely, nejvíc mediálně profláknutý…
No, it´s still the same shit! Je ale pravda, že než jsme se vrhli na psaní materiálu pro nové album, tak jsme hodně uvažovali o tom, zda máme dál pokračovat pod hlavičkou ”Sepultura” nebo ne. Řešili jsme dilema, jestli nezradíme fanoušky, když začneme dělat podobnou muziku pod jiným jménem a tak slavnou kapelu jen tak pohřbíme a naopak – co když budeme hrát jinak, než jsou zvyklí? Nakonec jsme tyhle dohady odložili na pozdější dobu a radši začali psát nové písničky na Against. Po pár demonahrávkách, které jsme si jen tak pro sebe - ještě bez Derricka – udělali, jsme zjistili, že celkový zvuk je sice jiný, ale kořeny zůstali původní. Bez velkého váhání jsme se rozhodli pokračovat dál jako Sepultura a jak je z reakcí našich věrných fanoušků vidět, udělali jsme dobře! Navíc bych řekl, že jsme se vlastně vždycky s každou novou deskou měnili a posunovali o krok někam jinam, do neznáma. Takže zas tak nečekaný a nelogický stylový posun bych na Against neviděl...

Proč jste vlastně nepokračovali dál jen jako trio? Zas tak hrozné to přece nebylo…
No, víš, Andreasův hlas nebyl stoprocentní a my prostě hledali perfektního zpěváka.

Vím, že milujete experimenty – nejen ty hudební… Co vůbec pro tebe osobně znamená experimentování?
Pro mě znamená experimentování opravdu hodně moc. V muzice mi jde o to, abych mohl svou hudbu dělat takovou, jakou jí doopravdy dělat chci. Žádná omezení, žádné limity. Prosazuji progresivní otevřenost. Experimentování s  původní brazilskou hudbou, experimentování s různými druhy hudby, s různými styly. Jejich křížení a míchání. To je to, co mě baví. A pokud jde o mimohudební experimentování - vím co máš na mysli… ale nepotřebuji ke svému životu ani chlast ani další drogy. Já sám chci žít život bez drog a je mi jedno, co dělají ostatní. To, že někteří lidé chtějí brát drogy ještě neznamená, že na to mají. Většina lidí je na ně slabá a to svinstvo jim jenom zničí život. Podívej, já jsme muzikant, nebudu nikomu dělat přednášky a říkat, co má a co nemá dělat. To je každého věc. Záleží na jeho svobodném rozhodnutí… A pokud jde o legalizaci nějakých drog, myslím si, že jich je už teď dost a dost legálních. Ale abych mluvil o sobě; hraju v dost šílené kapele na to, abych ještě musel brát nějaké šílenství posilující preparáty. Navíc potřebuji veškerou svou energii a koncentraci věnovat své hudbě, proto není v mém životě místo pro drogy.

Vaše hudba je konglomerátem staré tradiční hudby s nejnovějšími technologiemi a trendy. Jak tato skutečnost ovlivňuje její živou prezentaci? Slyšel jsme, že prý připravujete živák, co je na tom pravdy?
Neřekl bych, že je to nějak zvlášť obtížné. Prostě děláme to, co umíme a snažíme se to dělat co nejlépe. Ne, tak… je jasné, že přesně tak, jak jsou skladby zaznamenány na albu, tak je fanoušci živě neuslyší. Ale to je přece normální. Můžu ti ale odpřísáhnout, že se opravdu snažíme! (smích). A co se týká té zmiňované živé desky, není to pravda. Nic takového se nechystá, zatím to neplánujeme. Možná časem…

Pojďme teď k vaší poslední desce. Jmenuje se Against (proti –pozn. fk), proti komu?
Ta otázka nestojí proti komu, ale spíš proti čemu. Náš hlavní pocit, když jsme tu desku nahrávali byl ten, že musíme neustále s něčím bojovat. Pořád jsme řešili nějaké absolutně nedůležité zbytečnosti. Byl to boj, ale řekl bych, že jsme ho vyhráli…

Když už jsme u toho Igore, booklety vašich prvních desek byly plné satanistických symbolů. Jak se změnil názor kapely – nebo tvůj – na církve a náboženství za ta léta?
Já jsme svůj názor rozhodně nezměnil, stále nevěřím církvím. Musíš si uvědomit, že nás v době, kdy jsme začínali velmi ovlivňoval fakt, že pocházíme z velmi katolicky orientované země. Proto jsme proti tomu brojili, prostě nám ta ohromná masovost vadila. Za tu dobu, co děláme muziku, jsme ale zjistili, že jsou spousty další – důležitějších – témat, která bychom neměli nechat na pokoji. Proto jsme upustili od jednotvárných provokací zatvrzelých katolíků… rozhodně se ale naše názory na tento problém nezměnili.

Rozhodně se tě nemůže nezeptat na fotbal. Jak se vede vašemu národnímu týmu, co tvoji milovaní Palmairas? Moc informací tady nemáme…
Jak teď jezdíme po světě, zjišťuji, že je opravdu velký problém se dozvědět se v Evropě něco bližšího o brazilském fotbale. To jsme netušil, je to pomalu stejné, jako získávání informací o české lize (buší se do sparťanských prsou) u nás. Jasně že seženeš výsledky na teletextu a nějaké informace jdou vytáhnout z internetu, ale kolik lidí se k tomu dostane… Velmi mě, jako fotbalového fanatika, mrzí, že v novinách je o zahraničním fotbalu většinou ticho po pěšině. Ale k věci; máme teď nového trenéra, je to bývalý coach Palmairas a jak to tak zatím vypadá, bude hodně experimentovat – a to je dobře. Doufám, že pro příští šampionát postaví lepší tým, než jsme měli teď. On totiž fakt, že máš v týmu samé hvězdy ještě neznamená, že máš hvězdný tým. Pokud nefunguje týmová spolupráce a každá primadona hraje jen na sebe, tak jde všechno do kopru. Je nutné mít správné lidi na správných místech. Co se týče Palmairas, doufám, že se dobře umístí v poháru MERCOSUR (Igor samozřejmě ještě neví, že Palmairas za pár dní tento pohár opravdu vyhrají – pozn. fk). Škoda, že už u vás liga skončila, určitě bychom přijeli o pár hodin dřív a na Spartu se vypravili…

František Kovač