Bude tomu už skoro rok, co potvrzená zpráva o návratu signifikantního zpěváka, performera a frontmana Bruce Dickinsona do mateřských Iron Maiden obletěla svět. S Dickinsonem se však vrátil i Adrien Smith. Kytarista, jehož podíl na klasických hitovkách Železné Panny z první poloviny osmdesátých let je nezanedbatelný. Rázem z toho byla senzace sezóny: Iron Maiden nejen se svým zásadním zpěvákem, ale i se třemi kytaristy! Následně proběhlo veleúspěšné vzpomínkové turné Ed Hunter Tour a bylo nahráno zbrusunové studiové album Brave New World. Není toho zrovna málo, o čem bych právě se znovunalezeným synem ADRIENEM SMITHEM rád zapletl hovor.

Vrátil jsi se, spolu s Brucem, k Iron Maiden. Jaká panuje v kapele nálada?
Skvělá! A neustále se to zlepšuje. Všechno začalo loni na podzim. Hrál jsem před tím nějaký čas právě s Brucem v rámci jeho sólové kariéry. Na koncertech jsme si občas vystřihli nějaké to staré číslo, to víš, je to ne zrovna nepodstatná část našeho života. A tak, když se mě zeptali, jestli bych se nechtěl vrátit, nebyl důvod nekývnout, když jsem zároveň věděl, že i Bruce do toho jde se stejnými pocity a nasazením jako já. Nazkoušeli jsme staré pecky a vyrazili do světa se vzpomínkovým programem Ed Hunter Tour. V podobný úspěch jsme opravdu doufali jen v koutku duše. Fanoušci nás přijali skvěle, bylo vidět, že na nás nezanevřeli a nezapomněli. Výborně nám to dohromady šlape, všechny nás to ohromně naplňuje.

Vnímal jsi nějak rozdíl mezi hraním s Iron Maiden a se sólovým Dickinsonem? Co současná situace?
Je to samozřejmě rozdíl. Nedá se srovnávat ani kapela před naším odchodem a teď. Situace je nyní úplně jiná. Předtím chyběla energie a mezilidské vztahy taky za moc nestály. Teď všechno funguje jak má. Nemůžu si stěžovat. Hraní s Brucem bylo spíš po klubech a malých sálech, s Maidens jsou to velké arény. Navíc hraní s velkou kapelou ti zabere mnohem víc času. Spoluhráči a celý realizační tým se stávají tvou náhradní rodinou. Když to nefunguje, je to příšerné a nechutné. Když ale objíždíš kluby, vracíš se pravidelně domů a je to o něčem úplně jiném. Současné turné je dlouhé pět měsíců, dva strávíme v Evropě, dva v Americe a jeden v Asii a Austrálii, tak si to představ. Bez vzájemné schody naprosto nemyslitelné.

Jak probíhalo nahrávání nové desky? V této sestavě jste spolu ještě nikdy ve studiu nebyli.
Máš pravdu. Do studia jsme šli netradičně v Paříži, protože jsme chtěli začít úplně od začátku. Ničím se nesvazovat, žádná stará známá studia, žádné staré známé osvědčené postupy. Plně jsme věřili našemu producentovi Kevinovi. Ten mám řekl, že jsme podle něj perfektní koncertní kapela, která má jak energii tak atmosféru. Proč tedy nezkusit nahrávání téměř na živo a nedostatky vychytat až při masteringu a mixu? Bylo to pro nás opět něco nového a myslím, že to vyšlo. Stejně jako s obalem a Eddiem. David odvedl opět velmi dobrou práci. Nechtěli jsme starého Eddiho. Žádná krev, žádné nože, řetězy, kostry a tak. Chtěli jsme aby vše korespondovalo s moderní tváří naší muziky, pevně stojící na starých neochvějných kořenech. Povedlo se to, podle mě, skvěle. Polovina obalu je nakreslena ručně, druhá vygenerovaná počítačem. Perfektní spojení starého a nového...

Jak jste se ve studiu popasovali s třemi kytarami?
Těch kytar tam bylo ještě trochu víc (smích). Ale k věci: Zvuk je tomu samozřejmě uzpůsoben, je kytarovější a díky tomu i tvrdší, hustší. Přesně, jak jsme si to představovali. Jinak nějaké demokratické dělení sól nebo něco podobného, to je úplně k ničemu. Musí to samo vyplynout. Každý hrajeme trochu jinak, každý se hodíme na něco jiného. Navíc záleží na tom, kdo co vymyslí…

Má album nějakou jednotící myšlenku?
Nejedná se rozhodně o koncepční album, i když nějaká jednotící témata a myšlenky by se jistě našly. Jsou to věci z kterých Steve a Bruce, kteří texty psali, ale i my ostatní, názorově vycházíme. Žádné úlety.

Vaše webová stránka je jedna z nejlepších, jaké jsem viděl. Spolupracujete nějak při jejich tvorbě.
Abych se přiznal, tak jsem ji poprvé viděl právě včera a jejím prohlížením strávil několik příjemných hodin. Náš podíl je takový, že třeba poskytujeme jejím tvůrcům exkluzivní rozhovory a prohlášení. Je to naše vývěsní tabule. Náš management ji plně využívá jako jeden z nejdůležitějších promočních nástrojů. Pro fanoušky je to užitečný zdroj informací o kapele, nemusí nic hledat, na adrese www.ironmaiden.com najdou všechno pohromadě. V internetu je budoucnost. Já například svůj počítač využívám pouze k surfování a psaní e-mailů. Takovou perličkou třeba je, že symfonické party skladby Blood Brothers se nahrávali v New Yorku a do pařížského studia nám byly zaslány právě přes Síť.

Jaký vývoj na hard&heavy scéně předpovídáš do dalšího tisíciletí?
Iron Maiden budou vždycky Iron Maiden! Trendy nás nezajímají...