Níže přepsaný rozhovor se nám podařilo spáchat až na třetí pokus. Vítěz loňského ročníku vyhledávací soutěže Jim Beam Rock a zároveň nejnovější akvizice labelu Escape (Monitor/EMI) má totiž v současnosti dost napilno. Před pár dny vydaný debut, blížící se slavnostní křest, klip ve střižně a spousta hraní na letních festivalech na dohled. Tolik stručný nástin aktuální situace okolo úvalského oktetu Divokej Bill, s jehož rovnou polovinou jsem u příležitosti evropského Svátku hudby zasedl okolo diktafonu na trávník v areálu pražských strahovských kolejí.

V pondělí 19. června vám vyšlo vaše debutové album. Jaké pocity to ve vás vyvolalo? Co to pro vás znamená?
Štěpán: Je to pro nás velká bomba, že nám vyšla naše první oficiální deska. Deska, kterou si můžou všichni lidi koupit v regulérním obchodě. Máme strašnou radost. Je to jasný zhodnocení naší dosavadní práce.
Vašek: S Monitorem máme smlouvu na tři desky, do roku 2003. Není to ale nic striktního, svazujícího. Pokud je nestihneme vyplodit, nic se neděje. Stejně tak, pokud nám už nebude firma vyhovovat, můžeme víceméně klidně odejít. Je to teď ale absolutní pohoda. Jsme spokojený!

Jak vůbec k vaší spolupráci s Monitorem došlo? Měli jste více nabídek, co rozhodlo?
Vašek: Rozhodla především rychlost a konkrétnost nabídky. Hodně lidí si myslí, že jsme se dostali nahoru po vítězství v loňském ročníku soutěže Jim Beam Rock. Pravda je ale trochu jiná. Smlouvu s Monitorem jsme podepsali čtrnáct dní před finálovým koncertem. Předtím to vypadalo tak, že jsme jezdili po klubech, občas si zahráli na nějakým festáčku, natáčeli demáče a jednoho dne nás oslovil Monitor, že jestli jako nechceme u nich vydat desku. Nebyli první, to bych lhal, před tím už za náma bylo pár lidí z malejch nezávislejch firmiček, my ale chtěli velkou firmu. Firmu, která nám zajistí solidní pracovní podmínky, propagaci a vůbec se za nás postaví. Že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo, je už věc jiná. Nám se třeba člověče nesnilo ani o jednom klipu a teď můžeme natočit rovnou dva! Ale abych nepředbíhal, po Monitoru se ozvali i další dvě velký firmy, tak jsme začali trochu licitovat, pozastavili jednání s Monitorem a vyčkávali. Když po měsíci konkurence nepředložila žádnou konkrétní nabídku, podepsali jsme s klidnou duší Monitoru.

Došlo při jednání k nějakému kompromisu, který byste označili za zásadní? Myslím oboustranně.
Vašek: Když točíš první desku, vůbec nevíš, co to jsou podmínky. Nevíš co stojí pořádný studio, nevíš vlastně ani co je to pořádný studio, nevíš kdo je to producent a co stojí, nevíš co je to reklama ani v jakejch finančních řádech se pohybuje, nevíš co jsou to rozhovory do velkejch médií, nevíš co stojí pořádnej aparát. Začínáš. Rozkoukáváš se. Jak by sis chtěl něco diktovat? Oni nám dali nabídku, my jsem nad ní pár týdnů dumali a pak jí vzali, protože lepší jsme jednoduše nedostali.
Štěpán: Jasně že bylo pár věcí, který jsme si chtěli vydupat, pokud to samozřejmě půjde, ale nebylo to nic tak zásadního, aby z toho byl nějaký zásadní problém.
Vašek: Třeba producent si vydupal, že se bude točit v Sonu. Proč ne? My jsme chtěli, když už se točí klip, tak aby to bylo na pořádnej filmovej materiál. Taky žádnej zásadní problém. Budeme dokonce točit klipy dva. Nemůžeme si stěžovat.

S Divokým Billem personálně spřízněná kapela Medvěd 009 je v letošním finále Jim Beam Rock? Jak tuto soutěž hodnotíte z pohledu zúčastněných?
Kiska: V Medvědovi působím já s Vaškem, ale nejsme tam to tvůrčí jádro, jsme jen víceméně doprovodní muzikanti. Naše mateřská kapela je Divokej Bill. Medvěda taky máme moc rádi, ale konkrétně na jeho repertoáru se moc nepodílíme. Spíš hrajeme než skládáme.
Vašek: Není zase tak těžký prosadit se, pokud jsi opravdu dobrej. Nechci aby to vypadalo nějak namyšleně, ale moc dobrých amatérských kapel tady doopravdy není. Sice vypadá strašidelně, že pořádající agentuře přijde několik set přihláškovejch demáčů, ale kvantita vždy převažuje nad kvalitou. Po republice je nějakých dvacet dobrých začínajících kapel, který hrajou po klubíkách a lidi je znají. Jen takovéhle partičky mají šanci uspět. Studiové projekty nikoho moc neberou, když na ně nejde zajít a na živo je vidět.

Byl úspěch Divokýho Billa impulsem pro Medvěda 009?
Vašek: Rozhodně. Neřekl bych, že kluci začali zrovna cvičit, ale začalo se třeba víc zkoušet a vůbec to brát víc vážně. Spíš je to nakoplo psychicky. Viděli, že dělat muziku má i v našem státě cenu.
Kiska: To, že jsme se my s Vaškem dost vyhráli při množství koncertů, který teď s Billem hrajeme, je pro ně určitě motivací. Ostatně umístění v letošním Jim Beam Rocku mluví za všechno.
Vašek: Máme to teď jak Lucie a Wanastowi vjecy…

Pokuste se vzpomenout na prvotní impuls, kvůli kterému jste začali dělat muziku?
Vašek: Já to mám jednoduchý. Odjakživa jsem chtěl hrát na kytaru a pařit. Taky dost velkou motivací bylo, že v Úvalech byla spousta zábavovejch kapel, který hrály věci od našich oblíbenejch part, takže jsem si vlastně takhle zprostředkovaně uvědomil, že to asi fakt jde.
Kiska: S těma zábavovkama máš pravdu, říkal jsem si, nebylo by špatný bejt taky tam nahoře…
Štěpán: Proč to nezkusit sám, když to u jinejch obdivuješ?
Honza: To přijde samo.

Hrajete v netradiční osmičlenné sestavě a ani vaše muzika není zrovna střední proud. Jak byste se sami charakterizovali?
Vašek: Největší fór, kterej jsem slyšel je, že hrajeme koledy. Ani keltskej crossover není špatný, co?
Honza: My vlastně vůbec nevíme co hrajem, jsou to prostě naše písničky. Dál to neřeš. Nejde o formu, ale o obsah. Pohodička, pařbička.
Kyska: Když tak budeme mít navíc ještě dvě naboostřený kytary, který pojedou rychlý beglajty, tak tomu bude každej říkat speedmaetal…

Nezadržitelně se blíží sezóna letních festivalů. Máte radši klubovou atmosféru nebo velké venkovní akce?
Vašek: Ono je vůbec skvělý, že se ty roční období takhle točej. Když je léto, tak vylezeš pod širý nebe, všude hodně lidí, pohoda. Pak začne bejt dřív tma a ty se zase vrátíš do klubů a je to skvělý, protože poznáš, že je to přesně to, co ti v létě chybělo a naopak.

Když mluvíme o atmosféře. Jaký je váš recept na vnitřní pohodu v kapele?
Štěpán: Travička.
Honza: Pivo.
Kiska: Hodně lidí okolo.
Vašek: Je nás v kapele opravdu hodně, takže pokud dopadne ponorka na jednoho, nepřenese se hned na celou partu. V množství je naše síla.
Kiska: Hlavně si dobře uvědomujeme, že kdybychom s kapelou praštili, neměli bysme kam jít. Je to náš život.
Štěpán: Když jeden víkend nehrajeme, nevíme co máme dělat.
Kiska: Televize je okoukaná.
Vašek: A v hospodě ti řeknou, nemysli si, vole, že ti nemůžu dát do držky, když jsi teď slavnej!

František Kovač