Ostravská především heavymetalová legenda Citron se vrací na scénu v původní sestavě Stanislav Hranický (voc), Jaroslav Bartoň (g), Václav Vlasák (bg) a Radim Pařízek (ds) bohužel bez tragicky zesnulého Jindřicha Kvity (g) albem Best Of Citron, které přináší především na CD nikdy nevydaný materiál z dob LP Plni energie. U příležitosti oficiálního křtu tohoto alba, který proběhl poslední zářijový den v pražské kinokavárně Mat (křtili Aleš Brichta a Jiří Urban ze skupiny Arakain), jsem severomoravskému ansámblu položil následující otázky.

O Citronu nebylo od posledního alba Sex Bomby z roku 1992 moc slyšet. Co se za tu dobu událo uvnitř kapely? Hlásíte se vůbec, jakožto původní a zároveň současná sestava Citronu, k albům, která nebyla natočena za účasti vás všech?
Bartoň: Já nemůžu říct, že se k nim nehlásím, já jsem třeba desku Sex Bomby, na které jsem nehrál, ani neslyšel…
Vlasák: Poslední deska, kterou jsme dělali tak nějak dohromady byl Radegast v osmdesátém osmém, ale tam už vlastně zpíval Láďa Křížek…no pak jsme se rozešli každý po svém a v kapele zůstal jenom Radim Pařízek, který nějaký čas táhnul Citron s o něco mladšíma klukama. V této sestavě jsme se dali dohromady až někdy v roce 1994. Docela nám to spolu šlo, až přišla smrt Jindry Kvity, se kterým jsme ještě nahrávali tohle Best Of album… Citron jsme teď jenom my čtyři a vlastně se pokoušíme o takový nějaký oficiální comeback.

I koncertní sestavu bude tvořit jen čtveřice Hranický – Bartoň – Vlasák – Pařízek?
Pařízek: Na koncerty si se sebou v roli hosta-druhého kytaristy vozíme Standu Valku. Z úcty k Jindrovi zatím nechceme žádného stálého člena-druhého kytaristu přibírat.

Jaký byl klíč, podle kterého jste vybírali skladby na Best Of album?
Vlasák: Skladeb, které by si zasloužili být na takovémto výběru je samozřejmě spousta, ale kapacita nosiče je samozřejmě omezená, takže jsme museli pečlivě vybírat – jedním z kritérií bylo, zda se ta která písnička už objevila na digitálním nosiči nebo ne, zda byla na LP desce nebo jen na singlu a samozřejmě taky to, zda byla či nebyla populární.
Pařízek: Takovým prvotním kritériem ovšem bylo to, že zpívat musí Standa Hranický. Možná časem uděláme výběrovou desku s materiálem, který s námi nazpívali ostatní zpěváci, například Křížek, teď je ale Standa zpátky v sestavě, tak nemáme potřebu prezentovat jiného zpěváka.

Co koncertní playlist, při jeho sestavování hrají roli přece jenom trochu jiná kritéria…
Pařízek: Tak samozřejmě těžiště koncertního programu spočívá právě ve skladbách zachycených na tomto Best Of albu, samozřejmě hrajeme i jiné věci z  prvního období se Standou Hranickým a hrajeme i nějaké novinky, které se koneckonců objevili i na zmíněném aktuálním Best Of.
Bartoň: Na nové skladby fanoušci zatím sice moc nereagují – je to samozřejmé, moc je neznají – ale rozhodně je nijak neodmítají, do našeho bloku jak textově, tak hudebně totiž bez problému zapadají. Chce to čas.

Bylo hodně těžké najít ten správný kompromis při znovunahrávání archivního materiálu? Moderní zvuk, aranže…
Pařízek: Jsem rád, že se nám podařilo dosáhnout od původního materiálu ne moc rozdílného zvuku. Nová nahrávka je samozřejmě trochu hutnější, taky jsme trochu pozměnili aranže – technika se vyvíjí a možnosti jsou velké, ale přesto jsme se snažili především o zachování té původní nálady.
Bartoň: Největší zásah byl asi do aranží kytar, byl to ovšem zásah směřující k jejich nenásilnému zmodernizování, takže jsem nebyl proti. Charakter jediné staré písničky se nezměnil.
Vlasák: Každopádně jsme nijak křečovitě nepřemýšleli o tom, jak tu kterou nahrávku překopat, víceméně jsme vše nahráli tak, jak to teď hrajeme na koncertech, tedy tak, jak to nyní cítíme.

První koncert znovuzrozeného Citronu v Praze by měl proběhnout na Metalových Vánocích.
Vlasák: Je to tak. Bude to vlastně takový pražský koncertní křest téhle Best Of desky, kdy se po boku současných metalových hvězd Arakain, pokusíme o návrat v hlavním městě, kde jsme byli kdysi také velmi populární. Náš vzkaz fanynkám zní: Sice jsme se dlouho neviděli, ale my nezestárli o víc jak třičtvrtě roku – jestli vy ano, vezměte se sebou své dcery!

František Kovač