Když se CHRIS CORNELL, zpěvák a vůdčí osobnost jednoho z nejzásadnějších grungeových souborů Soundgarden, rozcházel před dvěma roky se svými kolegy, málokdo netušil, jaká budoucnost jednotlivé hudebníky čeká, natož pak, zda se soubor dá ještě kdy dohromady. Jelikož Chris právě připravil k vydání svou první sólovou desku pojmenovanou Euphoria Morning, reunion se odkládá ad akta, nebo že by… Více jsem se snažil dozvědět při telefonickém rozhovoru, na který jsem jednoho červnového dne v centrále vydávajícího labelu Universal čekal víc jak hodinu. Mr. Cornell byl totiž v době, kdy jsem měl volat původně, na obědě.

Před chvilkou jsem doposlouchal tvou promo kazetu se čtyřmi nahrávkami. Jak to ale vypadá s deskou, je už hotová?
Ano, deska je dokonce hotová již několik měsíců. Měli jsme však jisté problémy s nahrávací společností, které bych nechtěl moc rozmazávat, ale které vše okolo jejího vydání značně pozdržely. Nahrávalo se asi tři měsíce v jednom losangelesském studiu a na album, dnes již definitivně pojmenované Euphoria Morning, se nakonec dostala dvanáctka skladeb. Oficiálně by moje první sólová deska měla vyjít někdy na začátku října.

Jací hudebníci jsou na nahrávce zainteresováni?
Můj starý dobrý přítel Matt ze Soundgarden hraje v jedné skladbě na bicí, zbytek pak nabubnoval Josh Freeze, s pár věcmi vypomohla Natasha z Eleven a já jsme se samozřejmě taky přičinil. No, vlastně jsem sám nahrál valnou většinu nástrojů a taky si trochu pohrál se studiovými efekty.

Můžeš porovnat své první sólové album s nahrávkami, které jsi předtím pořídil se Soundgarden?
Každopádně je to album, které stojí a padá s mou osobou. Je to sólová deska zpěváka, který předtím působil v kapele, kde byl jen jednou ze součástí nějakého celku. Zaměřil jsem se detailně na jednotlivé skladby, na jejich atmosféru a všechno si dělal víceméně sám. Je to hodně osobní album. Když mám ale porovnávat, zřejmě na té desce nenajdete moc klasických riffů Soundgarden, o to jsem totiž ani nestál. Každopádně je to rocková záležitost, v žádném případě jsem ze sebe nechtěl udělat nějakého písničkáře s harmonikou, který vystupuje po kavárnách. To je mi cizí. Vůbec mne třeba nedostala ta záplava ženských písničkářek, to mi opravdu nic neříká. A chlapy jakbysmet.

Říkáš, že se jedná o hodně osobní desku. Přibliž témata, která zpracováváš v textech.
Ano, takhle osobní texty jsem ještě nikdy nepsal. Je to o tom, co jsem říkal před chvílí. Když děláš sólovou desku, stojí a padá s tebou. Musíš vyprodukovat něco osobnějšího, jinak to nemá cenu. Abych ale mluvil konkrétně k tématům, použil jsem jak odrazy skutečného světa kolem sebe, tak jak ho vnímám já i své vlastní představy a fantaskní nápady. U pár textů jsem pak tato témata smíchal dohromady. Taky jsem trochu omezil někdy už dost těžko pochopitelné metafory, které jsem používal dříve, protože jsem se snažil psát texty trochu prostší a srozumitelnější formou.

Jak vůbec vypadá dnešní undergroundová scéna v Seattlu, scéna ze které Soundgarden vzešli?
Řeknu ti, že dneska už je docela těžké najít v Seattlu pravou undergroundovou scénu. Samozřejmě tu existuje spousta garážových kapel, kapel co hrají po barech, ale už to není ten pravý underground. Klubová scéna je tu dnes víceméně mainstreamem, o který se zajímají labely. Už to není, co to bývalo, kapelám jde dneska především o smlouvu a nějaká umělecká svoboda a možnost sebevyjádření je už moc nezajímá. Každému jde dneska jen o prachy…

Když už jsme u toho mládí, jak se ti zamlouvají nové hudební trendy?
Pokud jde o fúzování hard rocku s rapem, myslím že je to docela cool. Říkám, proč ne. Vždyť to přináší nové netušené možnosti již víceméně vyčerpanému stylu. Je to takový čerstvý vánek, který se prohání zatuchlými katakombami. Když jsem byl mladý, miloval jsem kromě psychedelické muziky taky reggae. Čím jsem byl ale starší, tím více se mi zamlouvaly staré klasické bluesové party, které na mě posléze měly dost velký vliv. A nejen na mě, vezmi si třeba první desku Pink Floyd…všechno souvisí se vším.

Co pro tebe znamená experimentování?
Je to o tom, že něco děláš poprvé, vzrušující pocit. Kdyby hudebníci neexperimentovali, neustále by se dokolečka omílala tatáž hudba, nikdo by nepřišel s ničím nový. Nejde o to, dělat něco tak, jak to dělají všichni, ale tak, jak to zatím nedělá nikdo. A to neplatí jen pro muzikanty.

Jaký je tvůj názor na psychology?
Být psychologem je skvělá cesta, jak přijít k pořádnému jmění. (smích) Navíc si myslím, že většina psychologů se začala psychologií zabývat jen proto, aby si vyřešili nějaké své vlastní problémy…no vydej se dobrovolně do rukou nějakého šílence. Jak ti má od něčeho pomoct, když s tím sám zápasí (smích). Mým nejlepším psychologem je má matka, jsem tomu rád a doufám, že to tak bude i nadále. Ostatně, moci se svěřit někomu z rodiny je to nejlepší, co tě může potkat. Pokud to udělat nemůžeš, nestojí vaše vztahy za nic a to je špatné.

Na závěr pojďme zpátky k muzice. Plánuješ nějakou světovou šňůru nebo alespoň pár koncertů v Evropě?
Po prázdninách se chystám do Evropy na takové malé promo turné po televizích a rádiích, možná někde zahraji i živě, ale regulérní koncertní šňůra by měla Evropu zasáhnout někdy v zimě před Vánocemi.

Máš na úplný závěr nějaký vzkaz pro fanoušky Soundgarden?
Jistě, pokračujte ve sbírání našich raritních vinylů, jednou na nich vyděláte velké peníze (smích). Jinak vám samozřejmě děkuji za podporu naší kapely a doufám, že vás moje sólová deska nezklame.