Jaké pocity máš z vašeho nového alba Na jehlách?
Momentálně čekám, až ho někdo utře a omlátí nám ho o hlavu s tím, že nevíme, co chceme a pořád se hledáme. To ale není tápání, ale přirozenej vývoj. Jdeš svou cestou, na který tě ovlivňuje nespočet podnětů, ať chceš nebo ne. A s těma se musíš nějak vypořádat. Viz u nás třeba aktuálně Limp Bizkit, Korn nebo Red Hot Chilli Peppers. Jádro je pořád stejný, ale ten zbytek okolo něj je zatraceně proměnlivej. Kdo tohle nepochopí, asi by neměl o muzice psát. Abych byl konkrétní, tuhle desku jsme nahrávali trochu jinak než předchozí Vchod do kruhu. Zase jsme potřebovali změnu. Proto jsme nenatočili monotématickou suitu, moc nekomplikovali aranže, proto jsme natáčeli víceméně na živo a moc se napatlali s chybičkama, který bychom jindy piplali do úmoru. Celej proces vývoje a výroby desky trval přibližně půl roku. Jednoduše jsme dostali chuť dát zase jednou průchod nespoutaný energii, ještě nepatříme do starýho železa, nestali se z nás studiový moly. Na druhou stranu ale říkám, že už mám zase takový tušení a pocit, že další studiová deska kapely Asmodeus nebude zřejmě tak přímočará, ale spíš opět složitější projekt. Koneckonců, když si promítneš naší kariéru, tak to tak bylo vždycky. Nejdřív jsme se ve studiu nadřeli s natáčením jedný desky a na další, která byla takzvaně písničková, jsme si pak zase odpočinuli. Na podobný úvahy je ale ještě čas, teď chceme celej rok kontinuálně a systematicky koncertně propagovat album Na jehlách.

Jak budou zmíněné koncerty vypadat?
Rozhodně to neuděláme jako u Vchodu do kruhu, kdy koncertní křest desky byl pár dnů po jejím oficiálním vydání. To byla totiž úplně jiná situace. Je to spíš poslechová muzika, takže ani tak moc nevadilo, že to třeba lidi neznaj. Na rozdíl od toho Na jehlách je deska, která na živo pojede úplně jinak, takže je záhodno chvíli počkat, až fanoušci předloženej materiál vstřebaj, aby na živo mohli patřičně reagovat. Turné startuje 9. prosince a bude koncipováno jako kontinuální. Ne že bychom hráli každej druhej den, ale spíš než jet nějakou krátkou šňůru po klubech, hrát ve všední dny kdy lidi moc nechoděj, tak radši odehrajeme dva tři koncerty za měsíc, ovšem v pořádnejch termínech. Navíc se chceme taky pořádně sehrát…

Narazil jsi personální změny. Co zásadního se v kapele vůbec událo od vydání Vchodu do kruhu?
Vchod do kruhu vyšel v říjnu 1998. Jak už jsme řekl, hned po vydání jsme začali koncertovat, jenže to nám vydrželo jen nějakejch patnáct akcí. A v dubnu 1999 se stávající kapela definitivně rozpadla. Baskytarista David Svoboda se odstěhoval za rodinou a prací do Prahy a kytarista Honza Roháč si založil vlastní skupinu a dělá teď úplně jinou muziku. Novou sestavu jsem dal dohromady někdy v říjnu, kdy jsem do Asmodea angažoval baskytaristu Akupunktu Milana Pózela spolu s mladičkým kytaristou a mým jmenovcem Tomášem Beštou. Do konce května byla nová deska daná do kupy. Nejdřív byla kompletně hotová muzika, pak mi Honza Petričko psal texty přímo do pusy. Co si teď přeju je, aby současná parta vydržela pohromadě alespoň to plánované roční koncertování.

Spolupráce s textařem Janem Petričkem tentokrát proběhla, jak jsi už naznačil, v opačně než u Vchodu do kruhu. Jak se vám spolupracovalo tentokrát?
Opět výborně. Honza si vyzkoušel novej způsob práce a já si zase ověřil, že je schopný psát hodně dobrý texty i tímhle způsobem. V opačným pořadí komponování nebyl žádnej problém. Honza dostal demáč a ve dvou várkách mi dodal příslušný texty. Až asi na dva jsem byl maximálně spokojenej, zbytek se dodělal po vzájemný konzultaci. Konkrétní striktní objednávka témat nebyla, s Honzou se dobře známe, takže on ví, co je moje parketa, co mě zajímá a co štve. Titulní skladba je věnovaná týranejm dětem. Jinak už teď vím, že na další album si pro změnu texty sám vyberu z Honzova bohatýho archivu.