Miloši, novinkové album Vchod do kruhu vám vychází právě v době, kdy slavíte desáté výročí existence kapely. Připomeň v krátkosti historii souboru.
Prapůvodní kořeny kapely Asmodeus sahají až do roku 1987, kdy vzniklo muzikantské seskupení nazvané Massacr (později Resscator) v sestavě Bešta, Kuneš, Fremut a Kocian. 13. srpna 1988 jsme odehráli svůj první opravdický koncert. Následně jsme si změnili jméno – kvůli častým problémům s tehdejšími orgány státní moci – na Attack (Bešta, Prášil, Kocian, Korál). V  lednu následujícího roku došlo na definitivní přejmenování na současný Asmodeus. O rok později jsme nahráli první oficiální demo Invasion Of Canscience (Bešta, Kocian, Aška, Vilášek). Poměrně rychle následovala další dema Heroes (1990 – Bešta, Kocian, Vilášek) a Town Of Fallen Statues (1991). V prosinci 1991 jsme podepsali s Monitorem smlouvu na první album. V únoru 1992 přichází do kapely Ota Husák, album Prosincová noc blíže neurčeného roku se natáčí v Jandově Propasti. Měsíc po nahrání se kapela rozpadá. Ke konsolidaci dochází až v prosinci 1992, natáčí se video Rolničky. V říjnu 1993 nahráváme EP Den zúčtování (Bešta, Svoboda, Kotěšovec, Gregora). Následující rok se dostáváme mezi 12 nejlepších kapel na New Rock Generation. V únoru 1995 předskakujeme v Praze Annihilator, v září nahráváme album Příjezd krále. V květnu 1996 předskakujeme v Plzni Skyclad. Minulý rok došlo na další personální změny, které daly vzniknout současné sestavě, v níž jsme natočili svou třetí velkou desku Vchod do kruhu.

To byl opravdu vyčerpávající exkurz do vaší historie, jak by si ale popsal vývoj kapely Asmedeus po hudební stránce. Zmiň ty hlavní markantní zlomové momenty.
Asmodeus se vlastně láme s každou novou deskou a to je děsně super. Otvíráme si tak další nové prostory. Ať už jsou to zlomy co se týče textů a jejich témat nebo hudební zlomy jako takové. Každopádně je v naší práci pořád čitelný náš asmáčský rukopis, k němuž neustále přidáváme něco dalšího, nového, co by tu muziku – alespoň podle nás – mělo osvěžit. První deska se samozřejmě trošku vymyká, protože nebyla monotématická, ale znáš to – debut je vždycky shrnutím toho nejlepšího z dosavadní kariéry…ale už tam byl vlastně klarinet, nástroj který do tohohle typu muziky asi moc nepatří, ale proč ne? Muzika je přece jenom jedna a kombinovat se dá všechno. Náš vývoj pokračoval na EP Den zúčtování, kde jsme ještě pořád "motali hlavy" našich fanoušků technickým thrash metalem, který šel de facto až na hranu poslouchatelnosti. Potom ale přišla velká zlomovka Příjezd krále. Byli jsme totiž přesycení nářezovou muzikou. Ono se ti to zákonitě přejí, když pět let vymýšlíš jednu a tu samou muziku. Už jsme prostě nestáli o to vést naší tvorbu k ještě větší technické dokonalosti, k totálnímu zamotání hlav našich fanoušků. Prostě jsme zvolnili a nahráli středověký monotématický celek. Krásně jsme si u toho odpočinuli. Bylo to melodické, nenásilné a odlehčené. Jedním slovem pohoda. Rozhodně ale tím vývojem nezavrhujeme předešlé aktivity. Naopak, my jako kapela si stojíme za všemi deskami, které jsme udělali. Důkazem toho je vlastně i novinka Vchod do kruhu, která je návratem k přírodní neuhlazené asmáčské energii z před deseti let.

Dá se tenhle váš vývoj vysledovat i v tom, jaké kapely vás formovaly a jaké posloucháte teď?
Rozsortovat se to dá určitě. Mluvím teď sám za sebe, protože v kapele Asmodeus se vystřídalo hodně lidí, ale na začátku to rozhodně byla Metallica, Anthrax a podobné thrashové spolky. Slayer, abych nezapomněl. Potom jsme spěli k technickým kapelám, které obrací”skladbu každé dvě, tři vteřiny na jinou dobu. Samozřejmě jsme u toho poslouchali Voivod, Kreator, Megadeth, Testament a další a další. Postupem času se ale celá světová produkce nějak zpomalovala - třeba "Černá deska" Metalliky – a my jsme se nikdy nechtěli držet nějakých módních trendů ..odpověděli jsme striktním thrashem na Dni zúčtování a pak všemu se vymykajícím folklórním Příjezdem krále. Postupně se ale vrací, nejen do naší muziky, energie – příkladem je Pantera i ReLoad. Rozhodně jsme nikdy nechtěli nikoho a nic bezhlavě kopírovat.

V minulosti jste spolupracovali s Petrem Korálem, teď ho vystřídal Honza Pertičko. Došlo tedy k nějaké výměně osobností? Jak vůbec vznikla vaše spolupráce s Petričkem?
Ke spolupráci s Honzou došlo absolutně přirozenou cestou. Když se vytvářely texty na Příjezd krále, tak přišel Petr s tím, že by nám Honza nějaký text na tuhle desku rád napsal. Honza vyhotovil text na písničku Za slávou do lůna hvozdů, jenže v ten okamžik už byl hotový i Petrův text na stejnou skladbu…a protože moje pojetí středověku bylo spíš takové – samozřejmě záměrně – naivistické, vybral jsem si Petrův text, který nebyl o krutosti poprav, inkvizici atakdále. Každopádně spolupráce byla navázána. Námět na VDK jsem měl v hlavě už v době nahrávání Příjezdu krále a s Honzou jsem měl potom schůzku, na které jsme si ujasnili některé konkrétní otázky týkající se námětů textů. Chtěli jsme nahrát desku o vesmíru ne proto, že by byl módní, to v žádném případě – já dávám radši ruce pryč od všech trendů – ale proto, že nás prostě věci jako ufoni atd. zajímají. Navíc si myslím, že na Petričkových textech je jasně vidět, že se nejedná o žádný laciný spotřební kalkul, o komerční sci-fi. Honza pro nás napsal celkem deset textů, z nichž jsme jeden vyřadili úplně a dva trochu poupravili při nahrávání (přidávali jsme jednotlivé verše i sloky podle vývoje muziky).

Jaké to vůbec je, spolupracovat s renomovanými hudebními publicisty, kteří potom – logicky – budou k vaší desce shovívavější? Co naopak jejich kolegové, kteří určitě podrobí detailnímu zkoumání a rozboru (možná právě jenom) ten jejich podíl na albu?
Spolupráce je s nimi prostě perfektní. Jsou to lidi, kteří jsou zruční v psaní, což je jistá garance toho, že ten text nebude úplný blábol…i když může každý psát jiným způsobem a každý si za svým produktem stát (má to tak být!). A jestli se zaměří, nebo nezaměří, to mi je jedno. Pokud se ovšem někdo opravdu zaměří jen na Petričkovy texty, tak je to absolutní neprofesionál a u mě skončil. Recenzenti prostě musí umět odhlédnout od toho, kdo to napsal.

Proč si vlastně texty nepíšete sami?
"Já si myslím, že ani jeden z nás není tak zručný v psaní, že by si to mohl dovolit. Myslím, že by to nedopadlo dobře. Není to prostě naše parketa, takže tuto činnost přenecháváme lidem, kteří umí jednak dobře psát a jednak mají určitě i větší rozhled a víc načteno. Kdyby se člověk měl věnovat všemu, tak to jenom všechno pokazí. Nemůžeš přece být dobrý ve všech oborech. To je nesmysl.

Už jsme mluvili o tom, že texty vznikly první. Jak vypadá konstrukce celého příběhu tvýma očima?
No mýma očima…určitě se podařilo přesně vystihnout to, že nikde není psáno jestli námi předložené myšlenky jsou pravdivé nebo ne. To je první a základní princip. Chybí tam prostě pohled "Tak to je a jinak to nebude!". Protože ono to tak může být a nemusí. Otázka protikladů byla ten základ, který jsme tam chtěli dostat především. Abych to uvedl na příkladu: únosy lidí – únosy někam, kam? Někdo tvrdí, že jej mimozemské civilizace odnesly kamsi do vesmíru, použili je a následně vrátili na Zem. Druhý názor může být takový, že ano únosy do kosmické lodi, ale ta může – když to zjednoduším - parkovat nad tímhle barákem; my jí ovšem nevidíme, protože tam už nedohlédneme. Máme omezené schopnosti slyšet i vidět (po určité frekvence) a co je pak? Ti "ufoni” můžou žít tady vedle nás a my je prostě nevidíme. A třeba nás vůbec neunáší nějací mimozemšťané, třeba jsou to jenom jakési – možná vládní – konspirace? Tak kde je ta pravda? Je iks miliónů možností… Navíc, ta deska není jenom o ufonech, já v tom cítím i mystiku, Excalibur, Merlina, Indiány, astrologii a spousty dalších záhadných věcí. Já rozhodně nejsem žádný ufologický fanatik, ale prostě se o tyhle věci zajímám jako spousta dalších lidí a hledám jejich souvislosti. Námětový skok od Příjezdu krále není zas tak výrazný.

Proč vůbec monotématická deska?
Asi kvůli preciznějšímu provedení celého tématu. Kvůli zaměření se na detail. To bylo vždycky v Asmáči důležité, zaměřit se na detail. Liché metrum skladeb, lichý počet písniček, lichý počet slov v názvech jednotlivých skladeb, veškerá čísla lichá. Uvažovali jsme i o tom, že by booklet měl lichý počet stran, ale to jsme zavrhli kvůli komplikovanosti technického zpracování, stejně jako lichý tvar krabičky. To máš jako piktogramy v obilí – z devadesáti procent samé liché tvary, kruhy a trojúhelníky, liché počty obrazců. Ale jak jsem řekl, nic není nikdy totální, takže…

Vraťme se teď ještě jednou k textům. Určitě nejsou všichni čtenáři RR zběhlí ve sci–fi, vysvětli prosím tě alespoň některá jména, která se v textech objevují.
Tak třeba ten Roswell. To je místo v Novém Mexiku, kde údajně spadlo UFO. Já si teda myslím, že tam spadlo, ale není důležité, co já si myslím, že je pravda a co ne. No a ta místa v Anglii – Avebury, Silbury, Glastonbury, Stonehenge – to jsou starobylá mystická místa spojená s častým objevováním piktogramů v obilí v současnosti. To jsou ty vazby a souvislosti, o kterých jsme se bavili před chvílí. A nemusíme chodit ani do Anglie, třeba u nás na Klatovsku, což je oblast bývalého pohřebiště Keltů, se léto co léto objevuje velké množství piktogramů, které jsou následně zničeny senzacechtivými "turisty"...

Kdo to přesně je STRAŠÁK, který se objevuje v průběhu celého příběhu?
Strašák je de facto UFO, které strašně chceme vidět, ale na druhou stranu z něj máme strašný strach a kdybychom ho viděli, tak se prakticky na místě zblázníme. Je to o takovém tom příjemném pocitu bát se. Zase protiklad!

A kdo jsou VYVOLENÍ? Kým, proč, za jakým účelem…
No, ten text začíná králem Artušem a rytíři kulatého stolu byli opravdu vyvolení – našli bájný grál. (Vidíš, zase kruh.) Ale to už je oblast polemiky. Kdybych byl buddhista, mohl bych být jedním z vyvolených – prozřel bych, poznal bych pravdu, došel bych k poznání. Ale nemusím být buddhista a žít v Himalájích, viz indiánští šamani. Osobně se ale domnívám, že na téhle zemi opravdu existují lidé, kteří dospěli k absolutnímu poznání. My si klademe spousty otázek – jsme hommo sapiens - a možná je to špatně. Možná je ta největší pravda právě v jednoduchosti. Ale já prostě nemůžu říct tak to je a ne jinak… Nejdůležitější je, jestli ti stav tvého poznání vyhovuje, o nic jiného nejde. Někdo je spokojený, když leží na poli a dívá se do nebe, někdo když má v ruce mobil a řídí nejdražší auto.

Nebojíš se toho, že člověku, který došel absolutního poznání druzí neporozumí?
Víš, já si myslím, že tihle lidé se od společnosti distancují. Nepotkáváš je nikde běžně. Oni žijí svůj samotářský život, ani by nemohli přijmout pravidla a zákony téhle společnosti… Jsou to lidi, kteří žijí úplně mimo. My se například snažíme na lidi působit naší hudbou, dáváme do ní třetí rozměr, duchovní rozměr. To je věc, která se třeba v komerční muzice vůbec dělat nedá. Snažíme se posluchače nějak obohatit.

A nebojíš se, když už o tom bání se mluvíme, že vaši libůstku v podobě nepravidelného metra celého alba postřehnou jen fajnšmekři? Ona vůbec celá deska VDK není určena intelektuálně zaostalým posluchačům.
Samozřejmě si nemyslím, že to můžou všichni pochopit, to v žádném případě, ale kvůli nim se přece nebudeme omezovat. S tím si hlavu nelámu a nikdy to dělat nebudu. Přece nebudu skládat desku nějakým způsobem jen proto, aby to všichni lidi pochopili. Rozhodně tu budou i ti asmáčtí fanoušci, kteří budou vnímat především to, jestli je ta která písnička dost agresivní, rychlá, hutná. Text je nebude zajímat, je jim jedno o čem je a jestli je česky nebo anglicky. Navíc si většinou potrpí i na té energii… Ale zase, proč ne? Pak to jde výš samozřejmě ruku v ruce se vzděláním a znalostmi. Ti nejpečlivější mohou klidně i kontrolovat onu lichost.

Pojďme jinam. Jak složité pro vás bylo, jako pro kapelu s víceméně standardním metalovým obsazením, nahrávat monotématickou desku? Samozřejmě jste to nedělali poprvé.
Náš největší problém při nahrávání VDK bylo přeorientovat se na ten lichý metr. Protože když hraješ celý život na čtyři, začni najednou počítat 1-3-5-7-9. Bylo nám jasné, že to nemůžeme chtít nahrávat v třinácti jedenáctinách nebo patnácti osminách … to by byla úplně neposlouchatelná hudba. Takže jsme to udělali trošičku jednodušší, hlavně v pěti a sedmi čtvrťových taktech s mírnými variacemi – tak aby to vždycky vyšlo. Navíc si myslím, že to přeorientování se nebude tak jednoduché ani pro posluchače. Nedivil bych se, kdyby byli po prvním poslechu trochu zmatení – zvyknou si na to tak na popáté, pak už se jim to začne líbit. Samozřejmě, že lidi navyklí na jazz na tom budou trochu jinak, tam je té lichosti spousta. Jazz je hudba, která svůj řád má a nemá. (Zase jsme u toho…)

Zaměřme se teď na byznys. Proč novinková deska vychází na značce Avik? Nebojíte se její nedostupnosti?
Celé to vzniklo tak, že Příjezd krále, který distribuoval Monitor, nebyl nikde k sehnání. A taky to byla dost neprůhledná záležitost. Rozhodli jsme se proto pro menší firmu, u níž budeme mít naprostý přehled o prodeji. Největší problém je samozřejmě s distribucí, protože velké společnosti si drží své koně na trhu, všemožně je podporují a ostatní nemají moc velkou šanci. Každopádně si myslím, je to underground, takže lidi, kteří to mít chtějí, tak si to seženou. Můžou zavolat na firmu, nebo přímo mně, za dva dny to mají doma. Žádný problém.

A nejbližší budoucnost skupiny Asmodeus?
Do konce roku budeme intenzivně koncertovat, v plánu máme 12 koncertů a potom se hned vrhneme na natáčení dalšího alba. Zřejmě to bude opět monotématická záležitost. Námět ti ještě neprozradím, je jich už vymyšleno několik, ale zatím jsme se pro žádný nerozhodli, to asi až příští rok. Další deska – září 2000.