Nové album Arakainu Farao je na světě a mě přijde z vašich dosavadních studiovek zatím zvukově nejtvrdší a nejhutnější. Byl to záměr, s kterým jste šli do studia, aby finální zvuk vylezl tak, jak nakonec vylezl?
Nemůžu říct, že to byl záměr, muzika vznikala postupně. Kluci ale tentokrát necpali kytary tak moc do hloubek, tam nechali víc prostoru pro basu a kytary naopak dali výš. Když se k tomu pak přimíchaly spodky se šlapákem, vylezl z toho opravdu dost hutný zvuk. Byl to tak trochu experiment, že tentokrát uděláme zvuk kytar jinak. Navíc technika jde pořád dál a vybavení na Propasti se neustále lepší, takže jsme měli zase víc možností vyřádit se.

Odpoledne jsi mi ale říkal, že se té našlapanosti trochu bojíš…
…jo, bojím se jí z prozaického důvodu: Apage Satanas byla přece jenom deska, která – ať už způsobem smíchání nebo zpěvu – obsahovala některé relativně líbivější a komerčně zajímavější písničky. Kdežto Farao je opravdu dost drsná deska, jsou tam riffy, které očekávám, že se budou líbit i mojí dceři, která poslouchá partičky jako Clawfinger nebo Cypres Hill – je tam prostě znát, že kluci před časem dávali dohromady svůj projekt Kain. Ale nemyslím si, že je to na škodu věci. Mě osobně se finální podoba desky velice líbí. Je mi sice jasné, že její prodejní potenciál nebude tak velký jako u Apage, ale na druhou stranu si zase skalní fanoušci Arakainu přijdou opravdu na své.

Měl jsi dopředu připravené nějaké texty nebo vznikaly klasicky až ve studiu?
Tak jako muzika i texty vznikaly postupně. Některé texty vznikly až ve studiu, některé když jsem byl na dovolené a některé už kupříkladu v červnu. Vlastně když jsem se vracel z dovolené, tak mi ze šestnácti věcí, které jsme měli rozdělané zbývalo dopsat texty ke čtyřem – pět nebo šest jsem už měl nazpívaných a stejný počet hotových.

Texty jsou opět velmi realistické, vesměs reagující na současný stav naší společnosti. Máš nějaké vnitřní bariéry, které při psaní nepřekročíš - ať už tématické nebo třeba vyjadřovací?
Tak bariéry samozřejmě mám, ale tentokrát díky tomu že funguje tak nějak obecně – alespoň tedy podle mně – nasranost v rámci některých věcí, tak jsem použil i několik sprostých slov, která bych normálně v textu nepoužil. Tasemnice: seru, nevyseru... atd. To jsem v životě v textu takhle natvrdo nepoužil. Ale jak říkám, tentokrát jsem se s tím opravdu moc nepáral a jestli to někomu vadí, tak je to jen jeho osobní problém, to neřeším. Já mám svojí osobní mez, ale ta se samozřejmě posouvá na jednu nebo druhou stranu podle toho, jak zrovna vnímám okolní svět a tentokrát – vzhledem k tomu, že jsem fakt dost nasranej z toho, co se tady děje - tohle prošlo.

Opět jste neporušili tradici, co deska to název podle jedné ze skladeb. Proč vůbec razíte tento model?
Nám jde o to, aby lidé byli schopni si každou desku s čímsi identifikovat – když je budeme číslovat nebo pojmenovávat souhrnně, tak jim z toho za chvilku hrábne, ale když je budeme pojmenovávat podle názvu některé z písniček, tak to má svůj smysl. Když řeknu Schizofrenie, každý ví o kterém albu mluvím, ale když řeknu "čtyřka", začne se počítat a je to v prdeli. Navíc se snažíme zachovávat takové ty rádoby mezinárodní názvy, takže nevidím jediný problém.

Měli jste velké plány s obalem. Vyšlo nakonec všechno tak, jak jste si představovali?
Na obalu Faraa nakonec opravdu je obraz prastrýce mého dědy Vereščagina jménem Apotheosa (tj. oslava) války, který nakreslil v roce 1872 v Mnichově pod dojmem válečného tažení jakéhosi Timora přes Asii v šestnáctém století, který za sebou jako značky nechával hromady lebek. Ona to samozřejmě žádná Oslava války není, to ale v té době moc lidí nechápalo a řvalo proto na něj… Problém byl v tom, že obraz visí – protože je hodně známý – v Treťakovské galerii a u nás nešlo sehnat kvalitní reprodukci. To, co se nám podařilo sehnat stačilo v pohodě na booklet desky, ale třeba na velké plakáty už ne. Škoda, ale aspoň něco. Až to lidi dostanou do ruky, tak se nesmí divit, že to není ostré atakdál - je to přece jenom hodně starý obraz a ta kresba je samozřejmě olej. Navíc budou možná skalní fanoušci překvapení, že tam nikde není logo Arakainu jako kráva, ale je decentně v rohu. Nám se totiž zalíbila představa neagresivního barevného obalu ala šedesátá sedmdesátá léta a kapely jako Led Zeppelin, Deep Purple nebo Jethro Tull. Zase trochu experiment. A jestli nám bude někdo vyčítat, proč tam máme lebky, když to není žádný blackmetal, tak ať si laskavě trhne nohou.

Vešli jste se vůbec do času naplánovaného pro pobyt ve studiu?
My jsme se tímhle tentokrát moc nezabývali, protože jakmile ti písnička vzniká v křeči, tak se to na ní vždycky někde projeví. Někteří lidi proto trošičku kňourali, že to bereme snad až moc ležérně - hlavně firmě se moc nelíbilo, že se nahrávání protáhlo a tudíž prodražilo - ale pro nás bylo důležité, že se konečně natáčelo v pohodě, rozhodně větší než při S. O. S. a i než při Apage Satanas. Zejména mezilidsky. Možná taky proto, že tradičně největší kritik textů, Jirka Urban, tentokrát nic nenamítal a říkal, že ty texty jsou dobrý…

Říkáš, že nahrávání probíhalo v pohodě, podle některých "zaručených" informací ale basové party Zdeňka Kuba nakonec přehrával Karel Adam. Jak to bylo doopravdy?
Jak už jsem říkal, ve studiu jsme se tentokrát dost vyblbli, takže i s basou jsme chtěli trochu experimentovat. Karel Adam se na Propasti skutečně objevil a co host na desku opravdu něco málo nahrál. Prostě jsme chtěli vyzkoušet i jiný způsob hry na baskytaru, protože Zdeněk má jinačí atak na struny. Zkoušeli se třeba i různé basové zesilovače atd. Je sice pravda že se Zdeněk netvářil ze začátku moc nadšeně, ale na konce řekl, proč ne. Sám víš, že jsme vždycky mívali na deskách hosty, ať už vokalisty nebo kytaristy, tak proč ne tentokrát basáka. To není, podle mě, nic proti ničemu.

Takže zprávy hovořící o Zdeňkově vyhazovu z Arakainu se na pravdě rozhodně nezakládají…
… no comment (smích).

Když už jsme u té týmové spolupráce, jak se kytarové duo Urban – Mach podělilo o sóla a beglajty?
Naprosto demokraticky, Mach sóla - Urban beglajty. (smích) Ne, tak samozřejmě až takhle dogmatické to nebylo. Ve svých věcech si Mirek beglajty nahrával sám a na druhou stranu Jirka nějaká ta sóla taky natočil. Každopádně ale musel Mirek každé sólo nahrávat do té doby, než mu ho Jirka schválil... Na koncertech to bude jako vždycky: Urban spíš takové ty mohutnější vyhrávky a Mach ty budliky-budliky rychlovky.

Na novince je nakonec čtrnáct skladeb včetně instrumentálního outra, jaký bude osud písniček, které se na Farao nedostaly?
Můžu slíbit, že obě dvě věci Mirka Macha, které jsme na albu Farao nepoužili proto, že se nám jednoduše nehodili do jeho koncepce – jedna je hudebně dost jinde: hodně groovy a druhá má takový komerčnější refrén – se objeví jako bonus na našem připravovaném live 2CD, které vyjde někdy na přelomu března a dubna příštího roku. Předcházet mu bude videokazeta se dvanácti skladbami, která má vyjít do konce listopadu – původně sice měla vyjít současně s novým albem, ale kvůli pár potřebným studiovým úpravám nějakých zvukových kiksů se to vydání trochu posunulo. Jinak to 2CD se právě teď masteruje, bude na něm nějakých dvacet věcí, které tvoří náš současný koncertní repertoár. Žádný speciální vzpomínkový program, nic takového – realita. Jediným překvapením snad může být zařazení skladby Já nejsem já, která vychází až na Farau, ale v té době už byla hotová, tak proč jí při té příležitosti nezahrát.

S kterými písničkami z novinky počítáte na živo?
Tentokrát jsem si řekl, že všechno, co bude nahrané na desce, musím být opravdu schopný uzpívat natvrdo na živo, takže žádné ječáky...(smích) Myslím si, že všechny nové písničky opravdu můžeme hrát na živo, protože kromě nějakých detailů jako jsou klávesy, tam není nic, co by na živo nešlo zahrát. V podzimním programu Arakain Gambrinus Live se možná jedna, dvě nebo tři nové věci už objeví – nevím, nemůžu to slíbit, záleží, jak na tom budeme časově a co všechno stačíme nazkoušet - jinak s novým programem, který bude obsahovat jak novinky, tak ty zásadní trvalky plus nový výběr ze starých desek, vyjedeme klasicky na jaře příštího roku, někdy v dubnu, květnu. Samozřejmě bych chtěl pozvat všechny naše fanoušky na klasické pražské Metalové vánoce, které proběhnou na Barče poslední předvánoční pondělí 20. prosince, kde spolu s námi vystoupí i kapela Citron ve starém složení, jejíž Best Of desku právě z období se Standou Hranickým jsme s Jirkou Urbanem slavnostně pokřtili 30. září v kinokavárně Mat.

František Kovač