THERAPY?, DEFENESTRATION

25. listopad 2001, Praha – Roxy

Problémy s odhlučněním svých prostor a následným hašteřením s nájemníky okolních domů i radnicí Prahy 1 zmítaný klub Roxy musel citelně zasáhnout do své dramaturgie a striktně omezit konce živých hudebních produkcí desátou hodinou večerní. Předskakující Defenestration tak byli nuceni vystoupit před poloprázdným sálem, který se utěšeně zaplnil klasicky až po osmé hodině. To se však už ke svému vystoupení za oponou srocovali samotní ostrované.

Pětice Defenestration jakoby nepřímo avizovala, v jakém duchu se ponese set hlavních hvězd večera – tedy: ostřejší než jsem čekal. Každopádně jejich čtyřicetiminutovka zdaleka nezaujala tak, jako ta kapely Clutch, jež Therapy? doprovázela při jejich zdejším minulém koncertě. Hutné spodky a v nich lehce utopená kvílivá i zhusta naboostrovaná kytara, podle jejíž aktuální polohy boubelatá zpěvule modulovala svůj hlas. Celkově to měl být asi zřejmě jakýsi komerčněji laděný nu-metal, víc se jejich produkce ovšem podobala rozklížené mozaice grunge, hardcoru a metalu.

Therapy? v Praze zavedli vskutku milou tradici – co nová deska, to její zevrubné představení českým fanouškům v rámci aktuálního turné. Na vlastní kůži jsem měl šanci shlédnout poslední tři z celkových již pěti zastávek, z nichž ta v osmadevadesátém (Palác Akropolis) měla bezkonkurenčně nejlepší atmosféru. Zmíněný památný koncert dnes v tomto ohledu nešlo překonat už proto, že sál klubu Roxy stavebními úpravami ve jménu techna značně ochladl. Therapy? jsou jednoduše rocková klubová kapela, a ač sám zainteresován v jiném pražském podniku obdobného ražení, nedokážu si pro jejich koncert představit vhodnější prostoru než právě žižkovský ”Akráč”. Ale ke koncertu samotnému. Kapela vždy na pódiu působila mnohem živelněji než ve studiu, nářez, který nám předvedla poslední listopadovou neděli, jsem ovšem zdaleka nečekal. Vždy jsem sice čtveřici Andy Cairns (voc, g), Michael McKeegan (bg), Marty McCarrick (g, cello) a Graham Hopkins (ds) obdivoval pro mistrný balanc na hraně rockové syrovosti a komerční úspěšnosti, stejně jsem však podvědomě očekával, že je s přibývajícím časem a stále narůstající popularitou jednoho dne kapsa naplněná librami prostě na stranu populárně-umírněné tvorby převáží. Nestalo se, ba naopak, omluva i poklona a hlavně dík jsou na místě. Odér komerční vlezlosti nebyl dokonce cítit ani z hitparádových tutovek podkreslených McCarrickovým cellem. Ty svou nestrojenou jímavostí jednoznačně patřily k jasným trumfům kapely, která svůj program vystavěla na elementu, který rock dělá rockem – na elektrické kytaře. Účelný minimalismus i vzletné kompozice, vše ve jménu celku, tak by se dala vystihnout hra šestistrunného dua Cairns-McCarrick na pozadí přesně šlapající rytmiky. Profesionálové každým coulem. Dvakrát dva přídavky a “Tak zase za rok!”

Setlist Therapy?:
Gimme Back My Brain, HellBelly, Lonely Cryin´Only, The Ones For You, Die Laughing, Teethgriner, Tango Romeo, He Is Not That King Of Girl, Stalk&Slash, Stories, Isolation, Diane, Joez, Knives, Screamager. I´am The Money, Church Of Noise, Turn, Nowhere.

František Kovač