Po celém dni stráveném nepřetržitým pobíháním mezi naším vystavovatelským stánkem a zákulisím Malé scény na veletrhu Muzika ´99 jsem se opravdu těšil na předpokládanou večerní blahodárnou hudební exhibici hvězdné sestavy thrashmetalové legendy Testament. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se od pořadatelů dozvěděl, že all stars band v avizovaném albovém složení Chuck Billy (voc), James Murphy (g), Eric Peterson (g), Steve DeGorgio (bg) a Dave Lombardo (ds) do Stověžaté nedorazil. Mr. Murphy byl podle slov tourmanagera vyhozen pro psychické vyšinutí (údajně při jednom z amerických koncertů zapomněl veškeré své party – ale znáte ho, workoholika jednoho: podle neoficiálních zpráv jednoho člena crew prý James už zase něco páchá ve studiu) a Mr. Lombardo vyhlásil pauzu kvůli nástupu – v tuzemsku již dobře známých – potomků do vzdělávacího procesu. Netuším, zda měli fanoušci možnost informace o složení dorazivší sestavy zjistit ještě před zakoupením vstupenky v den koncertu, pokud ale někoho tato skutečnost odradila, může si rvát vlasy vzteky – byla to totiž zatraceně parádní jízda.

Prvními předskokany jsou nečekaně plzeňští FERAT, kteří předvádějí svůj klasický set postavený výhradně na aktuálním počinu. Škoda, že klasicky podprůměrný předskokanský zvuk sráží jejich snahu o co nejintenzivnější přenos energie mezi pódiem a hledištěm trochu do kolen. I tak ale příchozí odměňují loňské vítěze soutěže Rock Made In Gambrinus zaslouženým potleskem – takovouhle rubačku na začátek čekal totiž málokdo. Vždyť začínat měli původně melancholici FORGOTTEN SILENCE, kteří přicházejí na řadu jako druzí v pořadí a vyplňují tak svými tklivými doom/deathovými kompozicemi místo mezi tuzemskými thrashcoreovými řezníky – posledními předskokany jsou totiž Moraváci SHAARK. Na rozdíl od Plzeňáků mají lepší zvuk a tak se jejich pozitivistický nášleh setkává s ještě větším ohlasem.

Jak jsem naznačil už v úvodu, TESTAMENT přijeli sice oslabeni o velká jména, ale rozhodně ne bez muzikantsky perfektních náhrad: bicí soupravu obsluhoval Steve Jacobs (Forbidden) a sólovou kytaru Steve Smith (Vicious Rumors). Pochvalu si opravdu zaslouží oba dva, termín na nastudování materiálu byl vskutku šibeniční a kapela šlapala bez jakýchkoliv zřetelných zádrhelů: Chuck měl mikrofon opřený o krční mandle, Steve kmital po hmatníku jako by měl na své baskytaře strun minimálně osm a Eric vše klasicky nenápadně jistil z ústranní. Milým překvapením bylo, že se kapela neuchýlila jen k tradiční propagaci novinky, ale pustila se proti proudu času až k prvotině, aby se zběžně probrala snad všemi vydanými nosiči. Dokázali tak, že ač se stylově – jako většina velkých souborů – vyvíjeli, jejich rukopis byl pokaždé nezaměnitelný. Jen jsem zvědav, kdo bude nahrávat další studiovku…

František Kovač