Mohl bych se chlubit a chválit, jak dobře jsem v  RR 4/99 odhadl budoucnost znovuzrozených českých pop-hardcoristů Mute Deafnes když jsem tvrdil, že po odchodu neschopného zpěváka Kuběny a rozdělení vokálních partů mezi agilní dvojici Kodet – Čuban už nestojí skupině nic v cestě k opětovnému dobytí pomyslného muzikantského Olympu, ale neudělám to. (…ech) Samochvála totiž údajně smrdí a to bych opravu nerad. Ale dost žertů. Jsem vskutku rád, že takovým světovým muzikantským stars - jakými Soulfly bezesporu, minimálně v osobě Maxe Cavalery, jsou - předskakovala česká kapela. Co na tom, že měl Honza Kodet divně nazvučeno a vypadával mu mikrofon. Co na tom, že Petr Čuban co chvíli šplhounsky vykřikoval: “Na koho jsme přišli? Na Soulfly!”. První jmenovaný za to nemůže a druhý to snad opravu myslel vážně. Svou roli předskokanů zvládly víc než obstojně. Gratuluju Eliško!

Deset minut po jedenadvacáté hodině, za dozvuků pralesního intra, přichází na pódium čtyřčlenná mezinárodní sestava Soulfly. Max Cavalera přichází poslední, na krku pověšenou odrbanou kytaru v brazilských národních barvách. Spoluhráči se poslušně stavějí ”na značky”. Pak Max kývne a celá hlukotvorná mašinérie se pustí do práce. Tento výjev, domnívám se, detailně charakterizuje současné vztahy uvnitř Soulfly. Totiž: Max a ti druzí, er, (spolu)hráči. Dávný týmový duch Sepultury je nadobro pryč. Ano, z Cavalery sice čiší nesmírná radost ze hry a odhodlání to svým bývalým kolegům natřít na plné čáře, tj. ukázat, kdo je pravým věrozvě(r)stem brutálního metal-coru, bohužel je to ale málo. A to z jednoho prostého důvodu – pokud totiž kapela nedrží řádně pohromadě, může být studiová nahrávka sebelepší (a že debut Soulfly pořádným kopancem do zadku opravdu byl), živá vystoupení odhalí tuto pravdu v plné nahotě. Sepultura byla a je kapela v pravém slova smyslu. Soulfly ne. Takový je alespoň můj názor. Při porovnání prosincového koncertu prvně jmenovaných – už samozřejmě s novým zpěvákem Derrickem – s dnešním vystoupením Maxova trucansámblu, vyhrává jasně na body Sepultura. Cavalerovi totiž v současnosti chybí silní protihráčí, kteří by byli schopni ho nejen náležitě podpořit ale i bez okolků vyjádřit svůj nesouhlas. Takovými byli zejména jeho bratr bubeník Igor a kytarista Andreas, základní stavební kameny současné Sepultury. Že byla jejich poslední studiovka chladnější než ta Soulfly? Ano, ale na koncertech to bylo přesně opačně. Navíc prokládání skladeb Soulfly skladbami staré Sepultury mi od Maxe přijde stejně nevhodné, jako když sir McCartney hraje na svých sólo koncertech materiál The Beatles. Když sám, tak sám. Pokud jsem tak dobrý, jak o sobě tvrdím (platí na oba), nepotřebuji žádnou kvaziberličku v podobě repertoáru své dřívější kapely.

Ač měli Soulfly horší zvuk než Mute Deafnes, neodehráli muzikantsky špatný koncert. Brutalita a agrese se daly úspěšně krájet, všichni věděli co mají hrát, fans v kotli řádili od prvních tónů. Jen tomu všemu něco chybělo. Bylo to to pověstné koření zvané týmový duch…

František Kovač