Praha-Rock Café, 10. 2. 2001

Bude to letos šestnáct let, co se parta SICK OF IT ALL vzedmula z newyorské pouliční špíny a sociálního marasmu, aby z plných plic (a o trochu později) do celého světa vykřičela svou nespokojenost s touto společností. A bylo to (paradoxně?) tričko právě SOIA, jež měl na sobě šílený americký středoškolák Wayne Low, když ve třiadevadesátém postřílel skoro polovinu svých spolužáků. Vysvětlujte potom oné většinové společnosti, že s vámi nebyl spolčen o nic víc, než jakýkoliv jiný konzument vaší tvorby. Dokazujte, že vaše hudba není jen zástěrkou pro podvratnou protispolečenskou činnost či zvrácenou sektu. Navíc, když o sobě tvrdíte, že poslouchat vás, rovná se trčet mezi čtyřmi zašlými holými zdmi a seškrabávat ze sebe nánosy všudypřítomné deprese, která vás pozvolna celé prostupuje a pohlcuje. Čtveřice Lou (voc) a Pete (g) Kollerové, Craig Ahead (bg) a Arman Majidi (ds) se však přes všemožné lokální zákazy a pogromy prokousala až k loni vydanému šestému řadovému albu Yours Truly, které přijela představit i svým českým fanouškům.

Koncert to byl vydařený po všech stránkách. Rock Café bylo beznadějně vyprodáno, fanoušci řádně nažhaveni, zvuk bezproblémový, světla efektně efektivní a muzikanti naladěni (míněno psychicky) i podladěni (míněno technicky). O nějaké pódiové teatrálnosti nebo dokonce vykalkulované show nemůže být samozřejmě ani řeč. Stejně jako o ladných pohybech jednotlivých členů souboru. Sick Of It All jsou totiž nefalšovaný hard core! Účelem je vydat se ze všech sil, vykřičet ze sebe veškerou frustraci, řádit, běsnit, šílet a kotel přeměnit v bio-saunu. Vše se vyvedlo do puntíku. K playlistu snad jen citace Lou Kollera: “We´re gonna play some new shit, some old shit and also something between.”Jedním slovem: legenda.

Dvojice předkapel Thumbs Down a The Explosion byla jak vhodně vybrána, tak nasazena podle kvalitativní úrovně. První předvedli energickou HC produkci, ve které byly vcelku dobře rozpoznatelné vlivy jednotlivých ikon stylu včetně dnešních headlinerů. Kde chyběla originalita, suplovalo ji nezměrné nasazení. Přehrána byla především novinka Reality Check. Bostonští, propagující aktuální studiovku Flash, Flash, Flash, naopak staví především na klasickém punku. Ten pak, naražen na vlastní drsné hardcoreové kopyto, předávají dál. O větší vyzrálosti i živelnosti jejich produkce svědčí mimo jiné i stupňující se nasazení stagediverů, kteří při následném setu útočili na hranu pódia jak přílivová vlna. Když se pak krátce po jedenácté večerní vyvalili propocení do ulic, jejich tváře rámovaly široké úsměvy a oči zářili spokojeností.