Rock Písek, jeden z nejznámějších ”prázdninových” open-air festivalů, se pomalu stává další tradiční přehlídkou toho nejlepšího, co může domácí bigbítová scéna nabídnout. Letošní ročník navíc byl, jako onou pověstnou třešničkou jistý dort, ozdoben účastí dvou zahraničních hostů zvučných jmen – ale nepředbíhejme. A protože i počasí, přesně podle předpovědi, jižním Čechám přálo, nestálo nic v cestě tomu, užít si dva pohodové dny plné výborné muziky.

Je přesně 16:00 a Petr Korál, známý to publicista a moderátörr, slavnostně zahajuje páteční část festivalu Rock Písek ´98 (Petr, ač zdravotně stále mírně indisponován, se chopil role průvodce festivalem výtečně, vystupoval vyloženě nekonformně a přitom zasypával publikum spoustou zajímavých informací a erudovaných názorů – pozn. fk). Protože se začíná opravdu na čas, jsou první spolky odsouzeny do role doprovodných statistů. Abyste rozuměli, doprovázejí stavění stanů, roztahování karymatek, nafukování matrací, rozbalování spacáků a doplňování potravin a tekutin. Jen málokdo totiž počítal s tím, že se začne vskutku v avizovaných 16:00. Měli bychom si ale rychle zvykat na nové – správné – pořádky a co nejdříve odvyknout bolševickým obyčejům!

Blíží se šestá večerní, což je neklamné znamení toho, že za pár minutek vtrhnou na pódium hvězdy českého punku E!E. Každý druhý návštěvník proto vyčesává číro a zavazuje kanady…V 18:00 je pod pódiem připravena dobrá pětistovka fans. Kolega Hofreitr, redakční odborník přes dance music, mě táhne dopředu se slovy: “Na tomhle jsem v 17ti začínal…” Poguje se asi pětačtyřicet minut. Největším tuzemským tahákem jsou letos naši deathmetaloví premianti Krabathor. Kluci vynechali festival v Českém Brodě kvůli narychlo dohodnutému francouzskému split-turné a tak jsou na hraní před domácími fans patřičně nažhaveni. Krabathor sice není klasicky festivalovou kapelou, ale Bruno ”pracuje” s  diváky opravdu obdivuhodně. Uvádí každou skladbu, upozorňuje na TV pořady, kde se skupina vyskytne, hodnotí politickou situaci. Frontman, jak má být. Zvuk je výborný, Bruno i Chris jsou v pohodě, jen Skull občas něco zbrkle pokazí. Pár minut před desátou sklízí kapela zasloužené ovace. Po hodinové technické pauze, přichází svou práci odvést Kreator, legendární veličina německého metalu, mající spousty obdivovatelů i u nás. Milleova zkušená družina odehrává svůj klasický festivalový set před pořádným hloučkem hrozičů. Hrají se jak staroby tak i novější věci, všecko s mazáckým přehledem. Druhá zahraniční akvizice, finští experimentátoři Waltari, se už u nás musí cítit jako doma. Přijíždějí k nám totiž v posledních letech se železnou pravidelností. Tady v Písku právě dokončují svoje letošní české miniturné. A jejich koncert?, prostě Waltari.

I v sobotu se, ke smůle prvních účinkujících, začíná poměrně přesně na čas. Pořádný dav se ale schází teprve kolem třetí, čtvrté odpolední a první slušnou odezvu zaznamenává až plzeňská crazybanda Znouzecnost v půl páté. Nejvíce lidí se ale v sobotu – paradoxně? – sešlo na skvělé humoristické číslo pana Josefa Aloise Náhlovského. Sranda musí být a Náhlovský je prostě ”klasik”. Protože ohlašovaní znovuzrození The Plastic People Of The Universe bohužel nedorazili, museli se ”alternativisté” spokojit s  vystoupeními starých festivalových známých Vltavy, Tonyho Ducháčka & Garage, Cirkusu Praha a již zmiňované ZNC. Škoda. Večer zakončovaly dvě legendy českého bigbítu Žlutý Pes a Olympic. Prvně jmenovaní prokázali svou schopnost jakkoli instrumentálně improvizovat, druzí jmenovaní to, že i po třiceti letech to nemusí být o ničem. Půjčuji si od Ondry Hejmy klobouk a smekám. Legendy, jak mají být.

Písecký festival se povedl. Počasí moc nezlobilo, kapely přijely skoro všechny a o diváky bylo ze strany pořadatelů dobře postaráno. Tak zase za rok! (Pro pořádek ještě připomínám, že výtěžek z letošního vstupného hodlají pořadatelé věnovat Dětskému domovu Zvíkovské podhradí – pozn. fk)