Lucerna – Praha, 29. 10. 1998

Zvukovka Pražského Výběru končí krátce po půl osmé večerní Kocábovým povzdechem “Bohužel, je už konec zkoušky. Šlus!”. Holt zkoušení není nikdy dost, zvláště ve Výběru, kde se razí cesta absolutního vycizelování projevu. Přesně ve 20:00 se otevírají brány pražské Lucerny, do jejíchž útrob začínají proudit davy těch, na které se nedostalo včera - v rámci regulérního turné k Běru a Tangu Ropotámu. Výběr je totiž jedna z mála českých (!) rockových (!) kapel, které se daří vyprodat Lucernu dvakrát za sebou... Pódium je perfekcionalisticky připraveno: 3 figuríny oblečené v klobouky (dvě mají navíc sluneční brýle, jedna dokonce jakýsi černý havelok), 7 mikrofonů pro zpěv na stojanech, 6 mikrofonů pro detailní snímání bicích, sestava tří Yamah, remixový ”stůl”, spousty odposlechů a komb, kilometry různých drátů a kabelů a samozřejmě baterie světel (napočítal jsme jich něco přes stovku včetně spotů); všechno je na svém místě. Nelze samozřejmě opomenout kamery České televize, které tu natáčejí materiál pro budoucí Výběrovský DVD.

Ve čtvrt na deset se rozjíždí reklama na ”lak na rakve” a kdo čekal předskokany Delírium, měl smůlu. Za zvuků samplovaného Mého koníčka nastupuje totiž rovnou Pražský Výběr. Zvláštní pozornost si získává především Čok oděn v červené latexové kraťasy. Na Snaživce, první dnešní ”živý” kus, nasazuje Pavlíček ještě v zákulisí. Vynahrazuje to ovšem následným extrémním sólováním u něhož se neopakovatelně šklebí a svíjí přímo na jevišti. Komu se nelení, tomu se ženění s pěveckým partem perkusionisty Jiřího Tomka navazuje bez sebemenšího oddychu. Magdalena je vylepšená o trojzpěvy K+Č+P do čistě elektronického podkladu, navíc zahraná s doprovodnými kytaristy ze Sona Milanem Cimfem (bg), Pavelem Karlíkem (g). Majkl střídá rekvizity jak na běžícím pásu, Čombe je v kytarové extázi, Vilibald vyřvává své klasické hlášky a vy mu to prostě věříte, protože je opravdově přirozený (nebo přirozeně opravdový ?) a Klauda má rozpuštěné vlasy a krásně sóluje, protože chybí perkusionista Vacík, urgh!!!. Aeroplán a Ženatej, když Čok zrovna nehraje, tak alespoň líže obří lízátko. Na následné Tož vem to ďas se ukazuje, že bez perkusí je produkce sice komornější, avšak rockovější. Nekonečnej mejdan, začíná se pomalu plnit Kocábovo přání, aby lidé na koncertech Pražského výběru tancovali – Lucerna se dává do pohybu. Na řadu ovšem přichází Tatrman a s ním i akustické zklidnění za výpomoci Standy Jelínka (g). Věra Bílá sice po těch několika štacích, které už s Výběrem v rámci tohoto turné odjela, působí více sebejistě, stále však Pán výtahů není v jejím podání nic extrovního. Přesto Lucerna – ze slušnosti – tleská. Chvastouna pohostinsky zpívá Kamil Emanuel Gott, a opravdu mu to jde dost dobře a Bílou svým výkonem (opět) dokonale zastiňuje. S elektronickou verzí Pražkákům je hej vypomáhají Ohm Square, na scéně rajtují dva tanečníci. Přes Václavský Václavák a Mobilizaci – debilizaci se pomalu blížíme ke konci. Alespoň Zubatou žádné umělé pazvuky ”nehyzdí” – chod speciálně pro zastydlíky. Mistrně natahovaná Melem, nemelem s představovačkou ještě není posledním kusem. Následuje totiž remix Ach jó, jak já jsem línej by Scruffa a Proč jen já. Ani reklama na ”dech mrtvé milenky” ovšem definitivní konec nepřináší … a kdo odešel, chybu udělal. Přidává se Olda je přítel můj. Pak už ale Kocábovi dojde trpělivost (síly?): “Tak to už by snad stačilo!” a definitivní šlus nastává ve 23:20. Kapela ze sebe vydala, jak je jejím dobrým zvykem, vše. Včerejší koncert nebyl na výkonech jednotlivých muzikantů vůbec znát.

Na Pražském Výběru se pomalu začíná místo ”hrození” tancovat. Je to výsledek nejen politických změn v naší republice. Ale pozor, páni politikové, starého psa staré kousky jen tak neodnaučíš…