Roxy – Praha, 11. 8. 1999

Kam to ten svět jenom spěje, když se pravověrně punková kapela rozhodne uspořádat okázalé oslavy patnáctého výročí své existence - to je přece popření všech pravidel!, namítne silácky kdejaké méně inteligentní individuum s obarvenou čupřinou na hlavě navlečené v koženkové bundě propíchané zavíracími špendlíky, hrdě používající k označení své osoby přízvisko pankáč (aniž by samozřejmě vědělo o co přesně tady běží) a kroutíce hlavou si znechuceně odplivne. Ovšem chyba lávky drazí pseudoideologové, teprve absolutní popření všech pravidel je ten pravý a nefalšovaný PUNK! Proto velký výroční koncert nejlegendárnější české punkové sebranky všech dob PLEXIS, která v těchto dnech opravdu oslavuje neskutečných patnáct let od svého vzniku.

Čtveřici rozverných jubilantů přišla do po střechu zaplněného pražského alternativního prostoru Roxy gratulovat přehršle kolegů z branže a tak byly mezi ně rovným dílem (cca dvacet minut) rozděleny zahajovací a závěrečné pasáže koncertu, jehož střed samozřejmě patřil oslavencům. Mezi nejvýraznější hosty patřili S. P. S., jenž svůj miniset odehráli v původní tříčlenné sestavě, E!E s nimiž celé vystoupení odpogoval přímo na pódiu jistý neodbytný odvážlivec (po vyslechnutí jejich verze Krylovy skladby Král a klaun ještě více obdivuji skupinu Törr za jejich citlivou předělávku Morituri te salutant) a angličtí Vals Basement, kteří předvedli jednu z tváří současné ostrovní punkové scény - ledabyle zahraný britpop stříknutý hardcorem vystavěný na prapůvodních newyorských punkových základech.

Samotní PLEXIS zahájili své celebrační hodinové vystoupení krátce po půl desáté a nutno podotknout, že svůj slib ohledně hraní starých pecek opravdu dodrželi. Živelná instrumentace pánů Petra Hoška (voc, bg), Dušana Lébla (g), Zdeňka Petra (g) a Martina Švece (ds) podpořená bouřlivými reakcemi publika – konalo se husté pogo i hojný stagediving – pak byly vedle ne zrovna tradičního repertoáru (Nevadí, Tralala song, Špek, Už toho mám dost, Půlnoční rebel, Magör-head, To, Televize, Útok na špicu hitparády, Holocaust atd.) základními ingrediencemi velmi pohodové atmosféry koncertu, který přišli zhlédnout jak zasloužilí pankáči, tak i holčičky odkojené Lunetikem hledající s postupující pubertou to pravé životní vzrušení.

A protože punk´s not dead, můžu vám už teď slíbit, že v jednom z příštích pokračování monstrseriálu Bubáci, čerti a straširybky naleznete profilový rozhovor právě s Petrem Hoškem.