26. 10. 2002, T-Mobile Arena, Praha

Již několikrát kapelník Petr Janda Olympic rozpustil. Třeba i proto, že si dost dobře nedovedl představit okamžik, který nadešel poslední říjnovou sobotu tohoto roku. Kapela, která zásadním způsobem formovala tuzemský rock´n´roll a v pozdějších dobách i pop-rock, rock a heavy-metal slavila ve vyprodané T-Mobile aréně na pražském Výstavišti 40 let své aktivní činnosti.

Sázka na (ne)jistotu v podobě předskakujícího beatlesovského revivalu The Backwards vyšla znamenitě. Nikdy jsem si ani v nejdivočejších snech nepředstavoval, že by někdo mohl takovým způsobem naservírovat odkaz nejzásadnější komerční kapely všech dob. Zlehka, s důrazem na absolutní věrnost podání vystavěnou na pevných základech dobových nástrojů a zvuku, účesů i obleků, vyšperkovanou profesionálními instrumentálními výkony a věrným hlasovým zabarvením interpretovali vítězové světového šampionátu revivalů The Beatles 1998 repertoár svých vzorů. Slovenská čtveřice zmítaná v současné době personálními komplikacemi a tahanicemi okolo práv na název skupiny zaujala halu dokonce tak, že si na nich vynutila přídavky. Jednoduše: Líbí se vám Beatles? Chcete Beatles? Tak mi vám je dáme! YEAH!!!

Po technické půlhodince začínají neviditelné hodiny odbíjet nástup oslavenců - že by 40 úderů? Na obřím plátně za scénou se objevuje klasický grafický odpočet známý z němých filmů. Když poprvé odpočítá od pěti k jedné, začne nanovo od čtyřiceti. Napětí vrcholí. S posledním úderem padá bílá opona a na scéně se zjevuje čtveřice navlečená ve stříbrné pseudo-futuristické kostýmy a stejnobarevné paruky tvořené řetězy. Po pár šklebech směrem k fotografům padne tma a muzikanti překotně kvačí dozadu shodit skafandry, aby se ve chvilce již v civilu sešikovali k první skladbě večera, připomínce posledního řadového alba Karavana - Ajajajaj. A ajajajaj - ten zvuk. Přezvučená, basy doslova ubíjející koule se zelektrizovanými zpěvy. V porovnání s The Backwards, dobře o třetinu horší nazvučení. Naštěstí se vše dostává do správných kolejí mnohem dříve, než na řadu přichází rychlá hitovka Vlak co nikde nesaví. Ale nepředbíhejme. Peroutka (ds) s Valentou (keys) okupují každý svojí polovinu praktikáblu rozděleného širokým schodištěm, zatímco se pod nimi na forbíně ze strany na stranu přelívá duo Janda (g) - Broum (bg). Úvodní Djangovo slovo vystihuje atmosféru koncertu dokonale: "Ahoj Praho! Je vás tu moc - jééé!!! Klepou se mi sice ruce - rok a půl jsme tenhle koncert připravovali - ale to za chvíli přejde… Já mám takovou radost!" S následnými úvodními tóny lehce přearanžovaného šlágru Želva je rozžhnut nápis Olympic 40 na osvětlovací rampě a jízda už opravdu začíná. Zvuk se pomalu usazuje a diváci spokojeně zjišťují, že své peníze investovali správně. Na plátně se střídají dobové klipy s live prostřihy na pódium a předtočenými video-sekvencemi (např. hořící svíčka a bijící kostelní zvony při Jednou), stejně tak jako se na scéně střídají hosté. Pavel Šváb a Pavel Bobek s evergreenem Sealed With A Kiss působí trochu rozpačitě, zatímco Yvonne Přenosilová jasně boduje se svou klasikou Roň slzy, stejně jako o hodinu později Petra Janů v duetu Jedeme dál. Na prapůvodní sestavě Chrastina, Klein, Pacák, Janda je bohužel vidět a slyšet letitá nesehranost. To doprovod Přenosilové a Janů, který obstarával nynější Olympic neměl instrumentální chybu. Stejně jako emocionálně vypjatá vzpomínka na již nežijící trio souputníků Miki Volek, Mirek Berka, Petr Hejduk s příznačným názvem Stejskání, při níž se sólující Janda vznáší potemnělým sálem zaplaveným ohníčky zapalovačů na vysokozdvižné plošině. Černým okamžikem celého večera pak však je pohostinská účast Lucie Bílé v Otázkách, kde Slavice místo lehkého přednesu rockové balady nesmyslně tlačí na uměleckou pilu. Lehce rozporuplně ostatně působí i jednotlivá sóla aktuální muzikantské čtveřice, naštěstí rovnoměrně rozprostřená do celé stopáže koncertu. Na druhou stranu ucelený blok hostí by na rozdíl od jednotlivých příspěvků koncertu dodal mnohem větší drajv. To jsou ovšem známé nemoci takovýchto podniků. Přidává se třikrát. Před závěrečným repete Želvy schází celý soubor i s hostující dvojicí Jiří Škrbek (g) a Boriš Secký (sax) vstříc zaslouženým ovacím až na hranu pódia. Tleská se vstoje, hodně dlouho. Živoucí legenda se holt neoslavuje každý den. Nezbývá než si prát, takto se sejít za dalších deset let a dodat, že DVD s nahrávkou tohoto vydařeného vzpomínkového koncertu vychází již 1. prosince. Hodně zdaru a síly do další práce, pánové!

Playlist The Backwards:
Twist And Shout, All My Loving, Roll Over Beethoven, From Me To You, Please Please Me, She Loves You, I Saw Her Standing There, A Hard Day´s Night, Ticket To Ride, Can´t Buy My Love, Help!, Twist And Shout.
Playlist Olympic:
Ajajajaj, Želva, Snad jsem to zavinil já, Pták Rosomák, Bon Soir Mademoiselle Paris, Kufr, Vlac co nikde nestaví, Sealed With A Kiss, Roň slzy, Vzpomínka plíživá, Z bílé černou, Jedeme dál, Dávno, Nikdo nejsme akorát, Stejskání, Jak se tak toulám, Já, Otázky, Když ti svítí zelená, Jednou, Kanagom, Jsem tak línej, Květinové dítě, Jako za mlada, Osmý den, Dynamit, Okno mé lásky, Dědečkův duch, Dej mi víc své lásky, Jak se lítí vzhůru, Jasná zpráva, Krásná neznámá, Slzy tvý mámy, Želva.