Litoměřice, 13. – 15. 8. 1999

Šestý ročník festivalu North Power Jam, jenž se jako jediný na světě může pyšnit exkluzivní licencí na signifikantní značku Dynamo, konající se v příhodném areálu kynologického cvičiště v Terezínské kotlině poblíž města Litoměřic tradičně druhý srpnový víkend, představil necelou šedesátku kapel tuzemské i zahraniční provenience na dvou vedle sebe stojících scénách (výborný zlepšovák – žádné nepraktické přebíhání, vše lze zvládnout z jednoho místa!), na nichž se střídavě hrálo a připravovalo, aby se nepříjemné časové prostoje omezily na minimum.

Pátek – Thrash The Beer
Při zahajovacích setech takových domácích zvrhlíků jako INGROWING, BORON či TORTHARRY se pozvolna začíná zaplňovat nejen přilehlý kemp s parkovištěm, ale i samotný festivalový areál. První kapelou, kvůli níž se srocují davy, jsou na Scéně 1 účinkující holandští hardcoreový klasici VIOLATION OF TRUST. Na sousední Scéně 2 následně předvádějí výborně instrumentálně zvládnutý death metal rakousko-čeští DEPRESION, jejichž závěrečným trumfem je Törrovské Kladivo na čarodějnice. Vše jde jako na drátkách, na jednom pódiu se dohraje a do pěti minut se začíná vedle. TANKARD jsou velmi výživným předkrmem před později vystupujícími krajany Sodom. Klasický německý thrash metal, slovo ”beer” zastoupeno ve všech časech, pádech i na zpěvákově kštici (tam přítomno fyzicky v množství minimálně tří kelímků lahodně vychlazeného Gambrinusu). Nasazení krajně neúměrné jejich pokročilému věku, první řady v transu trhají bariérami, ochranka má poprvé vážnější práci. Pražáci MUTE DEAFNES v nasazeném tempu pokračují, byť jsou stylově úplně jinde. Ač stíháni nemalými technickými problémy, odvádějí ve zredukované sestavě o několik tříd lepší koncert než loni se zpěvákem Kuběnou. Holanďané 7ZUMA7, kteří noc ze soboty na neděli tráví stěhováním skříní po chodbách ubytovny, na níž dlí i naše redakční výprava, pak rozdováděné fanoušky zklidňují hutným psycho rockem, aby tito mohli – plni znovunabytích sil – náležitě podpořit italské nekritické milovníky Fear Factory a Machine Head RAPTURE. Zlatý hřeb pátečního programu přichází v podobě již zmíněných legend (na vyvolání bouřlivých ovací Tomovi stačí, aby pustil u kolen se pohupující baskytaru a založil si ruce v bok) SODOM, ten večer zvukařem nejvíce poškozené partě – po nekonečném handrkování mezi skladbami přilétá k pódiovému mixu z rukou dost navztekaného bubeníka Bobbyho několik paliček (že má ale přesnou mušku…). Apokalyptická němčina, absolutní nestrojenost projevu, schopnost profesionálně zakamuflovat i velmi vážné problémy se zvukem, motorácký přídavek Ace Of Spades a nečekané pyroefekty, to jsou hlavní atributy vystoupení nesmrtelných Sodom, bez diskuse nejlepšího pátečního souboru. Tom sice na rozloučenou mává kelímkáčem se slovy ”This is the juice that keeps me alive.”, na domluvenou pijatiku však nedochází. Tak znechuceni jsou oním neschopným zvukařem. Dvakrát škoda.

Sobota – Brutal Metal Party
Po nevýrazné dopolední punkové session probírá povalující se odpadlíky z letargie až první soubor na velké scéně, plzeňský FERAT, tradiční to záruka plnohodnotného energetického přídělu. Následní SCABBARD a APOPHIS předvádějí jen tuctové variace na téma novodobý black metal, s občasnými příměsemi deathu a doomu. Po přetrpěném půstu ovšem přichází největší překvapení festivalu, německé dívčí trio SACRALIS, předvádějící ten absolutně nejklasičtější black ala Marduk s dlouhými vnitřnosti rvoucími pasážemi bez jakýchkoliv tempových změn (když jsem po koncertu sličné baskytaristce Nadje svěřil ono sladké tajemství, že lepší blackmetalový koncert jsem viděl jen na letošním DOA festu právě v podání Marduk, nadšeně mě pozvala na jejich koncert v pražském Roxy 26. 10.). Bože, jestli takhle vypadá peklo, tak tam chci!!! …ech, ono mi asi nic jiného nezbude. Dalším souborem, který se může – co do počtu diváků – se Sacralis poměřovat jsou až holandští profesoři death/gore SINISTER, jež na vedlejší malé scéně následují GROINCHURN, grindoví šílenci, kteří organizovali loňské jihoafrické turné naší death metalové veličiny Krabathor, která přichází na řadu za pár minut a odehrává letošní nejlepší festivalové vystoupení, které však v žádném případě nelze poměřovat s jejím zdejším loňským triumfem. Snad se do formy dostanou alespoň do připravovaného říjnového turné (právě se Sacralis). Brutal metal soirée zakončují po melancholicky laděných vystoupeních Holanďanů ORPHANAGE a Moraváků SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY klasici z nejzásadnějších, britští NAPALM DEATH, jejichž hustý zvuk se dá tradičně doslova krájet. Neskutečně vytrvalý howler Barney, podporovaný doprovodným vokalistou kytaristou Mitchem Harrisem, jenž se co vteřinu láme v pase (proč mlátit jen hlavou, když můžu celou půlkou těla), navlečený ve sportovním tričku a trenýrkách pobíhá zběsile po pódiu a neustále burcuje fanoušky v podpalubí, kteří vždy když kapela spustí některou z vyvolávaných skladeb, například jednovteřinovou úchylárnu You Suffer, na moment vytuhnou slastným překvapením. Neutuchající stagediving je po blahodárném procitnutí samozřejmostí. Zatím nejlepší kapela festivalu, kdo ji doteď neznal, si jí musel okamžitě zamilovat.

Neděle – HardCore All Nite
Nadějní pražští mladíčci GODHATE jakoby svým ostrým power HC předznamenali většinovou náplň posledního dne festivalu. Po stylově spřízněných, energií nešetřících, nicméně nepříliš originálních tuzemcích VIRGINS a MALFORMED THOUGHT a německých SAREPTA působí vystoupení domácích hyperblastových APPALLING SPAWN jako balzám na otupělé zvukové senzory. Zejména bicí Tomáše Corna, které se občas nedají – pro svou neskutečnou rychlost – skoro zaznamenat, působí po vší té šabloně jako blesk z čistého nebe. Němci CHROMING ROSE pak přinášejí především zklidnění. Jejich klasický germánský heavy rock sice moc posluchačů nepřitahuje, nicméně v žádném případě nejde o podružnou produkci. To rakouští DARKSIDE si naopak na přízeň publika stěžovat nemohou. Jejich gothic/death s klávesami a moderními elektrickými bicími je dalším vítaným zpestřením HC odpoledne v němž pokračují klasici žánru němečtí RYKER´S, kteří předvádějí výživný silový hard core brooklynského typu. Při jejich koncertu jsou fanoušci tak rozparádění, že přes oblaka prachu, který se z pod jejich moshujících nohou zvedá není na scénu skoro vidět. Američané ALIEN ANT FARM, kteří nahrazují Temple Of The Absurd, pokračují v nasazeném zášlehu, jen přidávají něco hip hopových rytmů. Zejména basák s image připomínající Tondu Rauera, obsluhující netradičních šest strun, je velkou atrakcí. Druhým největším překvapením festivalu jsou italští brutálně rychlí death grindeři UNDERTAKERS, jejichž zpěvák v dresu Dominika Haška s hokejkou coby mikrofonovým stojanem vyluzuje naživo (!) skřeky, jež by normální smrtelník nevypotil ani s použitím nejmodernějších hi-tech mašinek. Závěr festivalu pak obstarávají němečtí postmoderní rytíři TANZWUT, jenž bodují především netradiční show a symbiózou moderních a starodávných nástrojů a američtí popskokani DOG EAT DOG, kteří kvůli litoměřickému koncertu speciálně přiletěli ze Států.

Letošní ročník North Power Jamu se vyvedl ještě lépe než ten loňský, zatím nejúspěšnější. Škoda jen, že fanoušci nedorazili alespoň v takovém počtu, jako na třineckou Noc plnou hvězd. Nejen že bylo Dynamo – minimálně co se týče zahraničních souborů – mnohem lépe obsazeno, ale při ceně vstupenky pět set korun v předprodeji vycházela ”cena za kapelu” ne na víc jak Kč 9,--. Tak pro příště: rozum do hrsti!