Letošní jedenáctý ročník třinecké širokozáběrové rockové přehlídky made in Gambrinus se po pozitivních zkušenostech z předchozích bi-národních ročníků pyšnil vše říkajícím přízviskem "oficiální česko-slovensko-polský festival" a již tradičně se konal pod záštitou starosty ocelového města. Novinkou naopak byl monstrózní PA systém, zavěšený na stavebních jeřábech stojících po stranách scény, ta by ho totiž neunesla… Ale nepředbíhejme
Vše pro nás začalo více jak sedmihodinovou ubíjející cestou rozhrkaným autobusem bez závěsů (takže nám nelítostné slunce nepřetržitě pražilo do obličejů), kterým jsme trasu Praha – Třinec a zpět, bratru za tři stovky za osobu a cestu, absolvovali. Ještě že člověk nemusí díky bezproblémově fungující pořádající agentuře Petarda production na místě řešit žádné stresové situace s nezajištěným ubytováním, akreditacemi a dalšími novinářskými nezbytnostmi. Stačí přijít na hotel, říci své jméno a můžete se jít na pokoj dát po zmíněné hell ride dohromady. Stejně tak u vstupní festivalové brány jde všechno jako na drátkách a V.I.P. visačky fasujeme během několika okamžiků i s rozpisem obou festivalových dnů. A protože festival je hlavně o užívání si, obcházíme stánky s rozličnými druhy občerstvení a cetkami, chvilku se bavíme pohledem na pachtící se 'fotbalisty' ve vlhkém nafukovacím ringu a odvážlivce šplhající po sponzorské plechovce vyvedené do podoby umělé horolezecké stěny. Při této první obhlídce terénu se samozřejmě poprvé zastavujeme i se známými a přáteli z různých koutů republiky i zahraničí, což se samozřejmě neobjede bez prvních testů rychlosti a zásob zdejšího pohostinství…ty dopadají na výbornou. Jen dlužno podotknout, že V.I.P. bar logicky okupoval pouze sponzorský alkohol, co byla pro mě osobně v případě lihovin tragédie…ale aspoň jsem se mohl lépe koncentrovat na práci. Produkce začíná přesně na čas, takže hurrrá na ně!

Pátek
Věnovat se zde podrobně všem na festivalu vystoupivším souborům je nadlidský úkol, zaměříme se proto na ty nejzajímavější, které se letos v Třinci vyskytly a hned dodávám, že jich rozhodně nebylo málo.
Slavnostní výkop na Áčkové scéně provedli domácí R.E.T., kteří sice nepodali špatný výkon, bylo ovšem zřejmé, že jejich ponuré muzice by rozhodně více slušela tma. Pravým otvírákem, kterému už fandil početný kotel dorazivších fanoušků, se tak vlastně stal až následující ALKEHOL. Hoši hned z kraje přehráli několik tradičních pecek a dav pod pódiem se s kelímkáči v rukou poprvé spokojeně rozvlnil. Několik piv samozřejmě prosvištělo i vzduchem. Když navrch kapela přidala i něco novinek, nemohla samozřejmě chybět aktuální klipovka Piju jako duha, ani oznámení radostné zprávy o podpisu smlouvy na nové album. Dalším velmi sledovaným vystoupením pátečního podvečera byl koncert CITRONU, v sestavě opět se zpěvákem Standou Hranickým. Jejich set byl (myslím nejen pro nás) bohužel velkým zklamáním. Hranický měl velký problém uzpívat i jemu kdysi na míru napsané skladby z alba Plni energie, které při slavném návratu před pár lety v pohodě zvládal a o Pařízkových bicích skutečně i při nejlepší vůli nejde říct, že byly součástí rytmické sekce kapely. Zbytek skupiny se tak mohl snažit, jak chtěl, tohle prostě nešlo zachránit. Škoda! Následující GRIZZLY, první kapela s pyro efekty, však taky nepodal optimální výkon. Kámen úrazu byl ovšem někde úplně jinde než v případě Ostraváků. Brichta zpíval naplno a dovolím si tvrdit, že lépe mu už snad ani jeho současná hlasová forma zpívat nedovoluje. Bohužel výkon doprovodných hudebníků na mě působil, tak jako již několikrát, dosti neuceleným dojmem. Každý z instrumentalistů totiž hudbu evidentně cítí trochu jinak a tak každý tím svým směrem táhne i výraz kapely, z čehož plyne ona nešťastná rozjetost. Na druhou stranu nutno podotknout, že v převzatých věcech z Alešových sólovek nebo v případě závěrečného motöráckého coveru Ace Of Spades kapela jasně dokazovala, jak silným celkem je! Na Béčku mezitím doslova uháněla produkce SALAMANDRY, která představila fanouškům porci nového 'speed gothic' materiálu, včetně klipové The End. TŘI SESTRY odskočivší si do Třince z brněnské zastávky svého Gambrinus Tour 2003 pak na hlavní scéně předvedli, podobně jako třeba Alkehol, přesně to, co od nich fanoušci očekávali. Začínalo se Ztrátou imunity, došlo na Sahulovo pohostinské okénko i Vendu, v němž tradičně exceluje Supice. Bystrý divák se mohl kochat rudým symbolem souboru v životní velikosti, zdobícím Fanýskovu černou protézu. Hlavní hvězdy pátečního večera? Viděno zpětně: ano! Slovenští NO NAME totiž svým chudokrevným popařským nasazením publikum rozpařené ze Sester případně Béčkové scény, kde po Salamandře průběžně dováděli další metaloví drsoni, přespříliš nezaujali a reklamovaná největší hvězda Noci Plné Hvězd, germánská odbarvená divoženka DORO PESCH se svou doprovodnou kapelou už taky není, co kdysi bývala. Příliš okatě těží z dřívějších úspěchů, navíc pro většinu mladších rockových fanoušků už není tou staršími ročníky tolik uctívanou modlou, na rozdíl třeba od Iron Maiden, na nichž se shodnou všechny generace. A tak se stalo, že během jejího koncertu areál opustilo téměř 1500 lidí nad běžnou festivalovou fluktulaci, kteří se vrátili až na rozdováděný HARLEJ respektive do neprůhledné kouřové clony zahalený ROOT, takto nesporné dvojité vyvrcholení páteční noci.

Sobota
Každému podle jeho zásluh, aneb tradiční sobotní drsné ráno pro ty, kdož si ho svou včerejší konzumací zasloužili. Když totiž ŠKWOR krátce před desátou ranní vyhlásil boj všem hajzlům, spát se už prostě nedalo! Kromě prověřených fláků představila čtveřice i několik zatím pouze pracovními názvy titulovaných ochutnávek z připravovaného alba, které by mělo vyjít v únoru 2004. Nové skladby se vyznačují především silnými samplovými spodky a výraznými melodickými linkami. Přesto, že mi více seděla původní dirty rock'n'rollová poloha kapely, na album se díky představeným, na první poslech chytlavým ukázkám rozhodně těším! No a aby byla případná chuť na spánek zažehnána definitivně, angažovali pořadatelé do role následující dopolední akvizice DEBUSTROL, kterou uvedla tradiční Kolinsova zdravice "Tak si všichni userte, je tady Debustrol!" Sice už nedodal okřídlené "tady se bude mrdat", ale bylo přece jenom jedenáct dopoledne… Aktuální okleštěná tříčlenná sestava jednoznačně dokázala, jak silná jejich hudba v jádru je. Fungovala totiž skvěle i bez v minulosti neodmyslitelných Volákových efektových krabiček! Výmluvné bylo i pokoncertní škádlení Kolinse s Petrem Hrdličkou ze Škworu, kterého novopečený mladoboleslavský sólový kytarista na závěr počastoval hláškou "Až se naučíš hrát rychle, tak něco říkej, jo?!" METALINDA pak nejen že nedokázala naskočit do svými předchůdci tak dobře rozjetého vlaku, ale dokonce neukázala víc, než že s novým zpěvákem to už prostě není co bývalo. Na rozdíl od KRLEŠ vystupujících na Béčku. Nová zpěvačka Zuzana Vašáková sice zpívá o poznání silověji než její předchůdkyně Simona Křtěnová, na druhou stranu je ale její projev jistější a konzistentnější. Absolutní vrchol třineckého festu přišel ve 14:40 a jmenoval se ONE SEASON BAND. Osoby a obsazení: René Rypar (g), Milan Cimfe (bf), Tomáš Hájiček (voc), Michal Pavlíček ml. (ds) a Michal Pavlíček (g). Tenhle jednorázový projekt vznikl loni v zimě a jak název napovídá, už 'to' měl mít dávno za sebou. Naštěstí se tak nestalo a One Season Band kroutí na festivalových pódiích paradoxně už druhou sezonu. Osobitě zaranžované pecky od Pražského Výběru, Stromboli, Big Heads a Krucipüsku včetně předělávky Prodigy zafungovaly podobně jako svého času třeba sety Rock´n´Roll Bandu Marcela Woodmana – dostaly úplně všechny přihlížející! Nejlepší tuzemský frontman ve spojení s geniálním kytaristou-skladatelem a výtečnými spoluhrajícími instrumentalisty, nebojícími se žádné nečekané improvizace. Co víc dodat, to se prostě musí vidět, ech, slyšet! Snad jen připomenout slova 'strejdy Tomáše' na adresu Pavlíčka staršího "Ale táta je furt dobrej, co?!!!" Následný akustický set MEKKYHO ŽBIRKY, ve kterém se střídaly největší hity tohoto několikanásobného slovenského Zlatého Slavíka s citlivě interpretovanými skladbami jeho milovaných The Beatles, byl příjemný pokračováním nastolené atmosféry. Stejně jako power metalová nálož znovuzrozeného ARAKAINU, který v Třinci s programem postaveným na novém albu Metalmorfóza jasně dokázal, že je po peripetiích s hledáním a adaptací nového zpěváka Petra Koláře definitivně zpátky na špici tuzemského tvrdě rockového pelotonu. V metalové náladě pokračovali na druhé scéně slovenští ortodoxní heavíci HAMMERHEART, jejichž několikaleté poctivé snažení by mělo být ke konci tohoto roku odměněno debutovou emisí na některém ze zahraničních labelů. Ve slovenštině poté na Áčku pokračoval PETER NAGY s doprovodnou kapelou INDIGO, na jejichž předrevoluční rockem říznutý popík navázali tuzemci READY KIRKEN, které ovšem sledovalo podstatně méně diváků. Ti se totiž šli houfně občerstvit v předtuše následného silného dvojbloku Doga-Kabát, při němž by samozřejmě nebylo radno opouštět vybojované pozice v kotli. Ještě než ovšem došlo na zmíněné finále celého festivalu, zahráli na dvojce neortodoxní tvrďáci RIVIERA PLAYBOYZ, z minulosti to známá předkapela právě Kabátu či Daniela Landy. DOGA poté na pozadí tradičního playlistu představila dvojici zbrusunových skladeb Poletuju a Torpédo zachycených na aktuálním singlu, který přímo na pódiu pokřtil šéf pořádající agentury Petr Šiška v doprovodu třineckého hokejového kanonýra Richarda Krále, v jehož dresu pak Izzi část koncertu odehrál. Nutno poznamenat, že nové písně byly vítaným zpestřením již delší dobu neměnné dramaturgie setu karvinských. KABÁT, papírová hvězda druhého festivalového dne, potvrdila svou pozici a během přidělené hodiny s přehledem přehrála průřez svou dosavadní tvorbou, tak jak ji zachycuje poslední vydané dvojalbum Suma Sumárum. Bohužel žádné novinky z chystané desky jsme se nedočkali. Díky strategii pořádající agentury, která na festival zdarma vpustila i návštěvníky se vstupenkou z konkurenčního festivalu ve Vizovicích, shlédlo jejich koncert údajně celých sedmnáct tisíc příchozích! Tečku za festivalem pak udělala našlápnutá vystoupení slovenských post punkerů INÉ KAFE a česko-americké deathmetalové veličiny KRABATHOR, představujících aktuální počin Dissuade Truth.
Nezbývá než se probrodit záplavou rozšlapaných kelímků a vyrazit na hotel trochu se prospat před ubíjející cestou zpět do Prahy, která gradovala tím, že nejezdilo metro C, protože pod něj nějaký psychotik jen ve slipech skočil... Festival byl opět výborně zvládnutý, vše klapalo téměř na minutu, zádrhely se téměř nevyskytly. Držíme palce do dalších let a konkurenčních bojů!

František Kovač