30.6. a 1. 7. 2000 Třinec

Nečekaně slabá návštěva pouhých šesti tisíc diváků na den, více či méně (to jak pro koho) vyčpělé legendy v roli hlavních hvězd, bezchybné počasí a rok od roku se lepšící organizace. Tolik stručná charakteristika osmého ročníku ”moravského Donningtonu”, třinecké Noci Plné Hvězd made in Gambrinus 2000, kterou lze celkově označit za vydařenou - kdo přišel, bez problémů se bavil.

Páteční odpoledne a podvečer nabídl (až na neomluvitelnou absenci absolutních premiantů Arakain) v kostce to nejlepší, co lze na tuzemské scéně vtěsnat pod hlavičku hard&heavy. Co načal impulsívní Krucipüsk v roli otvíráku, úspěšně dokončil rozjetý Alkehol. Především svými vykutálenými předělávkami totiž rozdováděl již dorazivší fanoušky na maximum. Následný Törr chutě odehrál všechny své zásadní pecky, aby si tak připravil živnou půdu pro novinku Tanec svatýho Víta, která vyjde po prázdninách a ponese se na vlně brutálně moderních rytmů (podle zlomku, který mi Vlasta Henych nedávno doma pouštěl, se máme opravdu na co těšit). Znovu obnovený Citron se pak ke konci vystoupení již utápěl sám v sobě a tak nedalo Kabátu moc velkou práci tvářit se od začátku hvězdně. Koncert teplických podpořený dobrým zvukem patřil každopádně k neoddiskutovatelným vrcholům pátečního večera. Staříci Slade sice svým bubblegumem rozpálili většinu celodenním konzumováním znavených příchozích, staré časy se jim ale plně navodit nepodařilo. Je sice pravda, že jejich klasické hitovky moc neblednou ani v sebehorším podání, původní sestava však jednoduše měla svoje kouzlo. Vše podstatné na hlavní scéně ukončili černokněžníci Root, s tentokrát – pro změnu – velmi rozverným Jurou Valterem v čele. Mezi taháky malé scény patřili především Georgen s legendárním kytarovým ekvilibristou Žoro Enčevem (ex-Titanik).

Ráno po flámu bývá nechutné, proto vás musí do nového dne probrat něco opravdu dobrého. To se rozhodně nedá říct o produkci Viléma Čoka, který se sice snažil polehávající fanoušky přivést k životu, jak nejlépe uměl, jeho spoluhráči, nazvučení ani vybraný repertoár však jeho snahu přespříliš nepodpořili. Ta pořádná vzpruha přišla až s objevem loňského ročníku Rock´n´roll Bandem Marcela Woodmana. Devítičlenný ansámbl od hlavy k patě oděný stylově a na míru bezchybně podporoval svého frontmana Mr. Lesníka, který s mnohočetným mrknutím oka sypal z rukávu jeden evrgrín za druhým. Holt Welcome to Kr. Pole, lejdýs en džentlmen. Aby těch milých překvapení nebylo málo, zahrála o chvíli později domácí Doga ještě mnohem lépe než loni, což ji definitivně pasovalo na jednu z hvězd celého festivalu. Na malé scéně mezitím zápolila dvanáctka semifinalistů vyhledávací soutěže Rock Made In Gambrinus. Jelikož jsem všechny kapely neviděl, nebudu raději vyzdvihovat jedinou. V kontrastu s tím se na velké scéně chystá blok starých pák, který odstartovali tuctoví němečtí honiči Chroming Rose". Následný svěží federální zlatý slavík Miro Žbirka zahrál sice ”jen” akusticky, jeho set prodchnutý předlistopadovými hity však přilákal do kotle mnohem více posluchačů než předchozí zahraniční akvizice. S velkou kapelou to mohlo být ještě lepší. Polské Turbo stejně jako tuzemská legenda Olympic (kvůli jejímu zpoždění se program posouvá o cca 30 minut) zní ovšem značně vyčpěle a nevýrazně. Ještě že na malé scéně burácel po svém Boron. King Zero pak doslova a do písmene překvapili. Takovéto stylové zostření jsem opravdu nečekal. Navíc Vasil Kaban je zpěvák, který nejenže ví co chce, ale i na to má. Grave Digger na velkém pódiu sice zvedli pomyslnou kvalitativní laťku o stupínek výše, bůhvíjaká šleha to ovšem nebyla. Metalinda posléze jen protahuje agónii, kterou na závěr skvěle rozprášil perverzní Debustrol spolu s loňskými finalisty soutěže Rock Made In Gambrinus, slovenskými heavíkáři Hammerheart.

Kdo věděl, do čeho jde, nebyl nepříjemně překvapen. A vzhledem k tomu, že k zásadnímu zklamání nedošlo, ba naopak, pár milých překvapení se spolu s očekávanými triumfy naskytlo shlédnout, nelze osmý ročník Noci plné hvězd hodnotit jinak, než pozitivně. Jen bych do dalších let uvítal méně sebestředných legend a o to více skutečných hvězd i nadějí nejen tuzemské provenience.