Necelá šedesátka kapel tuzemské i zahraniční provenience, dvě navzájem se nerušící ovšem konkurující si scény, krásné letní počasí vyznamenavší se slunnými třicítkami, nejen vychlazený Gambrinus ve V. I. P. stanu, množství stánků s veškerým klasickým festivalovým artiklem, hrstka neopomenutelných atrakcí, komunisty vystavěná ubytovna honosně nazvaná hotel Steel a dobrých patnáct tisíc příchozích, to všechno (a vlastně ještě něco navíc…) na nás čekalo na sedmém ročníku třineckého hudebního monstr festivalu Noc Plná Hvězd.

Páteční podvečer a noc mají ve své režii tuzemské rockové a metalové veličiny, prime time je vyhrazen papírově největší hvězdě celého festivalu, multinárodnímu souboru Mercyful Fate a agilním polským zvukoborcům Sweet Noise.

Prvními výraznými a tedy i zaznamenání hodnými účinkujícími na hlavní scéně jsou mladoboleslavští brutalisti DEBUSTROL, kteří příjemně překvapují nejen dobrou sehraností nové sestavy, ale i playlistem, v němž mají nadále své čestné místo dnes již bezesporu legendární fláky z počátku kariéry souboru. Dalšími vskutku nepřehlédnutelnými a nepřeslechnutelnými tělesy pátečního podvečera jsou pokrevně spřízněné hospodské party ALKEHOL (hlavní scéna) a později na malé scéně vystupující HARLEJ. Pub rock s typickou multistylovou příměsí, nic nového pod sluncem. Fanoušci se začínají pozvolna houfovat. Prvním zahraničním souborem na hlavní scéně jsou kalifornští JUICE, kapela v jejíž předpotopní sestavě jménem Sexart působil nynější pěvec Korn Jon Davis. Pětice zde vystupuje v rámci mamutího česko-slovenskéko turné a mísí navztekané hácéčko s brutálním crossoverem. Muzikanti zlomení v pase, drtící struny kdesi u kolen, energetické tornádo. Vitální Američany střídá absolutní legenda tuzemského metalu ARAKAIN, která má za sebou náročné turné v rámci soutěže začínajících kapel Rock Made In Gambrinus, kde hrála jako host na každé štaci a před sebou nahrávání zbrusu nové studiové desky. Profesionální pohodový výkon, prostě klasika. Nastává více jak hodinová pauza, aparát i pódium scény A se připravuje pro hvězdné MERCYFUL FATE, kteří nás tak nadchli na holandském Dynamu. Bohužel se potvrzuje bolestná pravda, že DOA fest je pro hudebníky tak silnou motivací, že se vybičují k výkonům jinde neslyšeným. Kapela sice šlape výborně a její precizní souhru nelze než pochválit, ovšem výkon je to v porovnání s holandskou show tak šedesátiprocentní. A to ani nemluvím o King Diamondovi, který dnes večer není hlasově jaksi ve formě a tak se ani moc nesnaží tahat svůj vokál do závratných výšek a radši zůstává při zemi. Pro něj je to koneckonců jistější a pro dobrých deset tisíc fanoušků (je přece jenom deset večer a spousta opilců už odpadla) méně útrpné. Hodně rozpačitý výkon. Zatímco na malé scéně zkušeně preluduje moravský doomrockový orchestr SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, publikum pod hlavní scénou se připravuje na nájezd loňského objevu polského metalového undergroundu SWEET NOISE. Struhující pódiová show, totálně pokérovaný a pomalovaný zpěvák zběsile pobíhá mezi svými na hru absolutně soustředěnými spoluhráči, aby co chvíli seskočil do photo-pitu a přes bariéru se objímal s fanoušky v prvních řadách. Při jedné ze svých eskapád si dokonce natrhává levou bradavku, takže dobrou polovinu koncertu odzpívává čerstvě zakrvácen. Bravurní mix death metalu a power coru, fans reagují zatím nejbouřlivěji. Zanedlouho se totálně vyčerpaní hudebníci objevují ve V. I. P. stanu a přijímají četné gratulace. V nezávidění hodné roli se tak ocitají tuzemští premianti brutálního deathmetalu KRABATHOR, kteří nastupují pár minut po Polácích. Nemají na skladě nic jiného než starý repertoár, což po je roční pauze menu opravdu nikterak výživné. Sweet Noise v žádném případě nepřekonávají. Předposlední kapelou páteční noci je pražsko-karvinská kultovní smečka TÖRR, jež svým výběrem největších fláků z pravověrně blackových dob, okořeněným materiálem z poslední studiovky, dostává do varu zbytek pozvolna odumírajících fanoušků v podpalubí hlavní scény. Muzikanty hraní očividně baví, no, radost pohledět. Finiš obstarávají brněnští ďáblovi soustružníci ROOT v čele s Jurou Valterem, nadšeným z osobního setkání s Kingem Diamondem, svým kardinálním vzorem. Festivalové městečko se pozvolna odebírá k spánku, naše redakční buňka ještě narychlo testuje třinecký noční život a pár minut před šestou ranní zalehává, aby nechala svá použitá těla alespoň na chvíli spočinout v blahodárném spánku.

Sobotní odpoledne na malé scéně patří letošním finalistům soutěže začínajících kapel Rock Made In Gambrinus, večerní pořad hlavní scény, poznamenaný neúčastí holandských The Gathering, opět obstarávají zahraniční spolky, tentokrát oba ze zámoří.

Prvním souborem vystupujícím v 'lidském čase'je znovuzrozený KRUCIPÜSK, který vzal hlavní scénu útokem pár minut po poledni. Ani fakt, že je aktivně podporuje jen hrstka právě probuzených mátožných postav, jim ovšem pranic neubírá na nasazení. Profesionálové každým coulem. Následující CITRON si naopak nemůže na podporu diváků stěžovat. To, co na pódiu předvádějí, je sice jedna velká póza, křest novinkového výběrového CD je ale fanoušky přijat s nadšením. Zvuk se pomalu usazuje. Na malé scéně mezitím dovádějí MUTE DEAFNES, kteří zřejmě hrají nejlepší koncert své dosavadní kariéry. Ten tam je totiž pop nádech známý z dob, kdy v souboru ještě působil zpěvák Kuběna. Takhle brutálně hrát jsem je ještě opravdu neviděl. Jejich ostrý a hutný výkon je bezesporu minimálně srovnatelný s tím, co včera předvedli amíci Juice. Ale zpět na hlavní scénu, kde se k výkopu připravuje desetičlenný ROCK'N'ROLL BAND MARCELA WOODMANA, nejúžasnější seskupení celého festivalu, které skvěle interpretovanými swing-rollovými šlágry (jak v mateřštině, tak angličtině) dokázalo přimět velkou většinu osazenstva festivalové vesničky k tanci. Stejné kárované obleky, stejné červené kožené boty, dobový plochý mikrofon, do detailu propracovaná choreografie. Long live rock'n'roll! Jedno zastavení ve V. I. P. stanu a hurá na malou scénu, kde začíná blok finalistů soutěže Rock Made In Gambrinus. Jako první vystupují JAY – ZEN, kteří se svým novovlným magickým HC obsadili třetí místo. Následují – logicky – druzí v  pořadí, z Liptovského Mikuláše dorazivší heavymetalový nadšenci HAMMERHEART, kteří se nikterak nestydí za svou lásku jménem Iron Maiden. Tématický blok zakončují absolutní vítězové letošního ročníku, severočeští hardrockeři AYERDALL, kteří mají ve svém středu nenahraditelnou zpěvačku Zuzku Fenglovou. Na hlavní scéně následně válčí karvinská DOGA, která spolu s Arakainem odjela celé turné soutěžního Gambrinusu. Mix staré klasiky a nového materiálu, okořeněný vzpomínkou na Jirku Schelingera v podobě skladby Lupič Willy s mnohočetnými bicími, spolehlivě dostává fanoušky pod pódiem do varu. Následní popaři CHINASKI jsou tak trochu šlápnutím vedle, ostatně fakt, že jsou mimo mísu, jim dávají drsní rockeři jasně najevo a v kotli zůstávají povětšinou jen jejich drahé polovičky. Protože se The Gathering rozsypal kdesi u polských hranic autobus a proto nevystupují, majorita festivalového národa se přemisťuje na scénu B, kde představují své novinkové album vítězové loňského ročníku soutěže Rock Made In Gambrinus, plzeňští core metalisti FERAT. Mají skvěle našlápnuto, energie se dá krájet, fans výborně reagují, ovšem Otovi Husákovi odchází kytara a tak své vystoupení musí krátit. I tak to ale byla výtečná podívaná. To samé bohužel nelze říct o očekávaném vystoupení 'venezuelské Sepultury', vlastním jménem LABERINTO. Podladěné kytary a nasupený vokální projev okořeněný národními motivy. Dnes již nic světoborného. Poslední zahraniční akvizice festivalu, američtí hipp-hop-metal-funk-punks INSOLENCE celý program de facto uzavírají a na rozdíl od Venezuelanů se jim daří splnit naděje do nich vkládané. Přidává tu málokdo. Nasedáme do redakčního favorita a před sebou máme bezmála pětihodinovou cestu nocí.

Sedmá Noc Plná Hvězd se až na neúčast The Gathering a neustále omílaný trapný jingle, který avizoval účast Gilbyho Clarka, opravdu vyvedla. Diváci dorazili v hojném počtu, organizace nikterak neskřípala a většina kapel v tvrdé konkurenci obstála. Teď už zbývá jen uklidit ten neskutečný festivalový svinčík, zahrabat případně nalezené mrtvoly na místní skládce popílku a vrhnout se do příprav dalšího ročníku. Za rok v Beskydech nashledanou.

František Kovač