Roxy – Praha, 20. 1. 2000

Na první pohled mírně šílená sestava, jejíž vznik mi pár hodin před samotným koncertem v rozhovoru jež najdete v příštím čísle ozřejmil frontman německých Kreator Mille Pedrosa, a ještě nečekanější průběh jednotlivých vystoupení (Katatonia – velmi příjemný překvapující úvod, Witchery – nekompromisní smršť, dnes jasně nejlepší, Kreator – německy chladní profesionálové, Moonspell – nudné namyšlené rádobyumění), tak to vypadalo třetí lednový čtvrtek v pražském alternativním klubu Roxy, jehož majitelům se naštěstí na sklonku loňského roku podařilo (alespoň dočasně) smést ze stolu nesmyslný návrh na exekuci.

Jako první vystupuje dost nečekaně ještě před osmou hodinou večerní kvintet KATATONIA a předvádí novodobý black metal šmrncnutý trochou industriálu a gotiky, podpořený klávesami, které vyznívají odosobněně a podmanivě zároveň. Všemu neomezeně vládne zpěvák, jehož vokální projev bez sebemenšího zaváhání osciluje mezi pravověrně blackovým skřehotáním a klasicky deathovým murmurem. Jednoduše žádný kastrát… Přednost logicky dostává především materiál z poslední řadovky Tonight´s Decision a je na živo minimálně o třídu lepší než na studiové nahrávce.

Pokud se dá v případě švédské Katatonie mluvit o příjemném překvapení, tak jejich krajané WITCHERY splňují do puntíku naděje, které jsem v ně nejen já osobně vkládal. Metalový uragán severák, který na jevišti předvádějí, odvál veškerou chuť do hraní i následným německým rutinérům Kreator, kteří tak odvedli sice profesionálně víceméně bezchybný, leč lidsky chladný výkon. Witchery totiž nic nenechávají náhodě a svým nekomplikovaným avšak instrumentálně dokonalým death´n´black´n´thrash´n´rollem bez zbytečných příkras (nepočítáme-li Toxinovo kněžské roucho) strhávají většinu publika k bouřlivému povzbuzování. Aby také ne, když se sálem kromě pár připomínek doby nedávno minulé nesou i všechny zásadní skladby z aktuálního alba Death, Hot And Ready. Jasně nejlepší soubor večera (a bubeník měl navíc triko Motörhead…).

Celkové zhodnocení setu následujících KREATOR jsem již naznačil. Jejich ostře nabroušený thrash metal je sice zahrán bez jakýchkoliv technických problému a nedorozumění, chybí mu však vstřícnost směrem k publiku a tak kapela začíná svou sebestředností po chvíli nudit a to i přesto, že odehrává takové fláky jako Paranoia či Leave The World Behind. Jejich minulé tuzemské dostaveníčko na festivalu Rock Písek ´98 bylo rozhodně povedenější.

Headlinery celého koncertu jsou portugalští Moonspell, kteří sice opět přitvrdili (už žádná variace na Depeche Mode), samplů a podobného elektronického humbuku se ale ještě nadobro nezřekli, ba právě naopak – svůj starý gothic/death zběsile kříží s technem jak jen to jde. Podle toho taky jejich vystoupení vypadá – sice průřez celou historickou tvorbou (Dark Angel, Can´t Be, Opium, Mefisto, Lost Minds, Alma Mater atd.), ovšem jeden ”remix” za druhým. V opravdu původní albové verzi snad nezazněla po hudební stránce žádná ze skladeb, nehledě na to, že Ribeira chroptí i tam, kde je na desce čistý jak … Peter Steele. Tak mě napadá, že když ještě nebyli za hvězdy, hráli stoprocentně od srdce, s  přišlou slávou ale zřejmě nabyli dojmu, že sežrali veškerou muzikantskou moudrost a experimentují až běda. Škoda, je to totiž jedna velká pseudoumělecká NUDA.

František Kovač