Velkolepá koncertní turné jedné z našich nejpopulárnějších skupin se v posledních letech stávají tradičním zpestřením druhé půlky měsíce lásky. A byla to právě Lucie, kdo se v tuzemsku jako první osmělil, přestal po víkendech obrážet vesnická pódia a místo roční porce několika desítek všelijakých koncertů pro stovky lidí, najel na zaběhlý systém velkých západních kapel – tedy odehrát ročně pouze několik málo pořádných koncertů pro mnoho (desítek) tisíc návštěvníků. Sytém, který tu už dnes aplikuje kde kdo: třeba Kabát (po rozpačitém prvním výjezdu na propagaci alba Mega-Hu se vypracoval až k loňskému výročnímu triumfu, kdy fakticky převzal právě po Lucii žezlo nejpopulárnější masově stravitelné rockové kapely u nás), Daniel Landa (letošní vyprodané jarní turné bylo jeho prvním od dob koncertování s Orlíkem), Olympic (loňské monstrózní oslavy 40 let souboru), Team (na základě předprodejů byly koncerty k albu Mám na teba chuť houfně překládány z klubů do hal – například v Praze nestačil ani druhý přidaný termín v Lucerně a celá akce se musela přesunout do sparťanské Sportovní haly), Čechomor (překvapení letošní koncertní sezóny nebo jen uspokojivý výsledek mediální masáže?), Harlej (letos poprvé tour s vlastním zázemím a dvouhodinovým programem), a na podzim se do něj chystá naskočit například i obrozený Arakain.

Základní myšlenkou tohoto systému není, jak by se snad mohl někdo mylně domnívat, touha hudebníků vydělat co nejrychleji a nejjednodušeji. Právě naopak. Chtějí fanouškům za jejich peníze připravit po všech stránkách (zvuk, světla, scéna, zázemí) maximálně kvalitní kulturní zážitek. A k tomu, jak jistě sami uznáte, jsou jednak zapotřebí adekvátní prostory a druhak nelze takovéto podniky z důvodu ekonomické rentability při zachování rozumné výše vstupného pořádat pro menší něž několikatisícové návštěvy. Netvrdím samozřejmě, že dnes výše zmíněné soubory a ruku v ruce s nimi i pořádající agentury na těchto velkých akcích nevydělávají. Byly ovšem doby (a není to zase tak dávno), kdy třeba právě Lucie nebo Kabát museli, ještě než začali osnovat konkrétní koncertní plány, schrastit veškeré vlastní úspory a do tohoto zpočátku velmi riskantního podniku je vložit. Bylo to ale, myslím, k dobru věci: alespoň se všichni zainteresovaní snažili seč mohli (aby nepřišli i o vlastní boty) a novinka ze Západu se tak hladce stala standardem i v srdci Evropy. Naštěstí nezbývá než konstatovat, že i v době, kdy financování těchto šňurné berou na svá bedra štědří sponzoři, kvalita odvedených uměleckých výkonů neklesá.

Narvaná hala nejdříve odzývala nepříliš hlasitý a přespříliš sterilní set pop-rockových učedníků READY KIRKEN, který sice zřejmě nikoho neurazil, ale stejně tak málo koho zaujal. Následující SUPPORT LESBIENS sice na rozdíl od předskokanů roztančili svými "radiovými" hitovkami většinu přítomných, já osobně jsem ale marně vzpomínal na energií natlakované živelné koncerty z dob před aktuálním tvůrčím obdobím (místy až unylých) nezávadných melodií. Řemeslně svou práci ovšem odvedli na výbornou.

A pak to přišlo! Jako vichřice se na pódium vehnala LUCIE se hřmotným popěvkem Krev a r´n´r na rtech. A to vám teprve byla ta pravá jízda. Holčičkám odkojeným na Lunetiku a posledních dvou (dle mého názoru nepříliš podařených) studiových albech Slunečnice a Dobrá kočzka která nemlsá poklesly bradičky a vystouply oční bulvy a jejich gardedámám musely sborově zapraskat drdoly, jak jim z toho nepředpokládaného "běsu" chtěly vstát vlasy hrůzou. Varťák totiž drtil svých šest strun přesně jak mu velí hardcoreové kořeny, P.B.CH. očividně dobit právě Tomášovou nespoutanou energií taky řádně přitlačil na pilu (ech, basu) a křepčil jako puberťák (že by zapracovali vzpomínky na dávné společné divočení v řadách Wanastowích vjecí?). Koller s vkusně zkreslenou náhlavkou zasazoval blánám i plechům jeden přesně mířený úder za druhým a Robert Kodym se místo házení očkem po prvních řadách naplno věnoval sonickým rozdílnostem kolekce svých kytar. Když ale za nějaký čas došlo na ochutnávky z aktuálního alba, David vstal od bicích a chopil se čistě nazvučeného mikrofonu či španělky a Vartecký přestal na přeskáčku dráždit efektové krabičky, kvalita produkce okamžitě poklesla o několik stupňů. Že nejsem sám, komu tahle až přespříliš komerční poloha neslaných-nemastných rádiovek nesedí, se ukázalo, když se v mezičase Koller zeptal: "Tak co, máme teď zahrát zase nějakou novou, nebo radši starou?" a pro druhou variantu letělo nahoru dobrých 90% všech rukou… Naštěstí jsme se v druhé polovině koncertu ještě dočkali takových lahůdek jako Lovec, střelec, doktor a vědec, Vona říká jó, Dotknu se ohně, Oheň, Panic, Lucie ale i Vyčůrat pomodlit spát nebo Vendémiaire.
Můžeme se jen dohadovat, jak by koncerty vypadaly, kdyby kytarový ekvilibrista Vartecký skupinu obohatil v její původní sestavě - jistě by to byla minimálně zajímavá symbióza. Konstatovat ovšem musím, že staré pecky předělané pro 2 kytary (navíc s podporou druhého bubeníka Tomáše Marka) byly neskutečně výživné a v přímém kontrastu s neduživými novinkami, kdy Tomáš vlastně většinou "pouze" suploval chybějící Dvořákovi klávesy svým speciálním kytarovým syntezátorem. Cesta je tedy načrtnuta více než jasně, tak vzhůru do dalších patnácti let! Stačí jen nezakopnout nebo špatně nezahnout…

Rozvrh
- celkem 14 koncertů ve 14 městech v Čechách, na Moravě a na Slovensku – dohromady cca 100 000 platících diváků,
- mezi jednotlivými koncerty obvykle den volno,
- stavba 31 metrů široké, 14 metrů hluboké a 13 metrů vysoké scény startuje o půlnoci (cca 70 lidí), začíná se montáží tzv. grand support konstrukce, pod ní se staví samotné pódium, nahoře se pak připevňují reflektory (cca 8 hodin práce),
- po ukončení stavby se přiváží a rozestavuje aparatura, zvukové zkoušky jsou od 13 do 17 hod (před zvukovou obvykle Lucie sleduje záznam z předchozího koncertu),
- veškerou techniku přepravovalo šest kamionů, 2 tranzity pak vozily přímo aparát skupiny,
- od poledne se zabydlují šatny a provizorní provozní kanceláře, včetně dalšího zázemí pro kapelu, produkční štáb a technický tým,
- catering, pořadatelskou službu, osobní bodyguardy kapely a další personál nezbytný pro hladký průběh akce od samého začátku do úplného konce tvoří cca 200 lidí,
- než jsou do haly vpuštěni první fanoušci probíhá policejní pyrotechnická prohlídka budovy,
- bouráni scény zabere polovinu času co jeho instalace, okolo čtvrté ráno je vše připraveno na přesun dál
Skupina měla během celého turné v zádech filmovou kameru. Režisér Libor Kodad natáčel dokument z pohledu čtyřnohé kočkovité šelmy. Záběry by měly doplnit záznam živého vystoupení z pražské T-Mobile Arény, který odvysílá televize HBO v pátek 27.6. od 20:00 a v pondělí 30.6. od 15:45.

František Kovač