Lucie je nejlepší českou popkapelou. Bez diskuse! A její pražský koncert byl vskutku velkolepý. Obdivuji je ne ovšem proto, co dělají (komerční popmusic není, jak jste už jistě pochopili, zrovna mým šálkem čaje, i když samozřejmě s radostí uznávám, že nejen taková byla a je její tvorba), ale JAK to dělají. Klobouk dolů, pánové. Promyšlená show se vším všudy v západním stylu, dokonalá komunikace s publikem, dost dobrý zvuk (o zázemí ani nemluvě). Pochybuji, že někdo litoval zaplacených peněz, takhle akce opravdu stála za to.

Nebudu zde sáhodlouze rozpitvávat vystoupení předkapel, ani jedna za to nestojí. DAN GLADIŠ se svým bandem lehce proplul okolo mých uší naprosto bez jakéhokoliv efektu, rozhodně ale neurazil. LENKA DUSILOVÁ je pak bohužel stále o tomtéž: přidržuje se statečně elektrické kytary, huhlá do mikrofonu bezduché klišovité texty, vyvolává emoce. Nesedí mi, protože jaksi vyžaduje (třeba na rozdíl od předchozího Gladiše) pozornost. Rozumě zaplněný fotbalový stadion Viktorie Žižkov oba sety odzýval, což ostatně mluví za vše.

LUCIE před své věrné nastoupila bezostyšně podporována reprodukovaným řevem jaksi připomínajícím ten z živáku pořízeného v Lucerně. Máte problém? Fanoušky je přece třeba pořádně vyhecovat. Tohle je popmusic, přátelé, žádný pravověrný underground! Takhle se to dělá, tak je to jedině správně. Úsměvy a pozdravy letí nejen do prvních řad, na zvukařské a osvětlovačské věži je zezadu plátno, takže všichni vidí všechno, včetně rozmanitých videošlehů, o přídavných reproduktorech ani nemluvě. Pan režisér Hřebejk stojící vedle mě si podupává stejně jako hysterická děvčátka a jejich rodiče okolo. Tohle je s největší pravděpodobností nový Olympic, vážení. Repertoár poskládaný přesně na míru od punk-rollových vypalovaček až po rádiové cajdáky. Drsná skutečnost vedle romantické pseudoreality. Pro každého něco. A přesně o tom hudební průmysl je. Jsem hrdý na to, že máme v Čechách tak kvalitní kapelu tohoto ražení.