Je 14. listopadu 1997. Dnes se v matičce stověžaté koná mini underground fest Apocalyptic Night. Zúčastnit by se měla jedna z hvězd evropského deathmetalu - uherskohradišťský Krabathor a supportovat by mělo pět dalších komb (Biotech, Stagnant, Pandemia, Tortharry a Appalling Spawn). Urgh!!! Doufám, že nebudu muset - kromě očekávaného pekla (na které se těším!) - přečkat i počáteční očistce.

17:50. Vcházím do útrob Belmonda, v brzké budoucnosti (1. 1. 1998) již neexistujícího, klubu. Teprve začíná stavba pódia a příprava nástrojovky. Na vině jsou předcházející technické problémy. Nejvíc práce dá samozřejmě sestavení konstrukce pro Skullovy bicí. 18:30, předpokládaný začátek. Přípravy jsou v plném proudu. Světla, odposlechy, ozvučení, instalace plachty s logem Krabathoru a dvou dalších s Nordahlovým coverem Lies. Bruno & Chris to dělají všechno skoro sami. Přál bych vám vidět je s hřívami staženými do ohonů a v pracovních rukavicích. To nasazení! Už se mělo dvacet minut hrát. Dochází k nemilému časovému skluzu, který později pěkně promíchá pořadí vystupujících kapel. V 18:50 začíná zvukovka Krabathoru. Nejdříve chvilková zkouška Brunovy basy, pak dlouho Chrisovy kytary. V 19:15 jsou vpuštěni první fans. Kluci přesto ještě dlouho ladí. Teď je na řadě Skull. Vyskytují se drobné elektrifikační problémy. Potom znovu zkouší Bruno. Krabathor chce samozřejmě minimálně stoprocentní zvuk. Mezitím je sestavena druhá souprava bicích pro supportující squadry.

20:15 – začínají hrát TORTHARRY. ??? První změna! To proto, že by se vzhledem k časovému skluzu, po odehrání původně čtvrtého setu, nestačili přesunou do dějiště konání druhého festu, na kterém ještě dnes vystupují. Nevadí. Super otvírák! Romanticky lákavé intro, několik odbití kostelního zvonu a hromový nástup. V tu chvíli je v sále necelá stovka fans. Znějí skladby jak z prvotiny When The Memories Are Free, tak i z novinky Book Of Dreams. Agresivita, nekompromisnost, časté střídání zběsilého a vláčného tempa, proklatě nízko posazený vox. Zvuk v sále vůbec není špatný, to přijde až později… Znějí známé If I Want, Stain i Just A Feeling. První řady se dostávají do varu. Tortharry se totiž dostanou pod kůži i těm, kteří o to nestojí. To, co kapela předvádí, není pouze deathmetal a věřte mi, že je to ku prospěchu věci. Jejich stylové zrání, které jde napříč undergroundem, je znát. Dobrá práce! Tortharry končí ve 20:52.

Malá přestávka na úpravu bicích pro další support. 21:06 Disgusting death/grind enter. Závan ledové bouře jak made in Scandinavia. APPALLING SPAWN! Na začátek asi 60 fans. Totální řezničina. Super extrémní murmur, řádně kvílející kytary, hromové bicí. Po prvním apokryfu se počet fans zvyšuje na stále necelou stovku. S každým novým riffem se vám tahle čtveřice snaží vrazit do těla minimálně pětici pořádně tupých seker. Právě zní mě jediná známá skladba Self Monarch z prvního dema. Šílené tempo neustává. V mini kotlíku pod pódiem se ale moc velká odezva neprojevuje. Nechce se mi věřit, že bych na tuhle nekrofilní show měl žaludek jen já a pár dalších "znalců"... No konečně, při čtvrté skladbě se fans dostávají do varu. To to trvalo. Ale už tu je, z důvodu velkého časového posunu, konec. Je 21:26. To byla řádně ďábelská jízda. Super special guest (tak byla kapela na plakátech prezentována)! Už teď je mi jasné, že to byla nejlepší support banda dnešního večera.

Opět drobná přestavba malých bicích. 21:40, pomalé, skoro až doomové intro a je tu PANDEMIA! Zpočátku velmi špatný zvuk. Jediné co je slyšet je zpěvák Michal a příležitostně i kytarista Alex. Bicí i basa jsou utopeny kdesi v  kabelech. Při druhé skladbě se už zvuk vylepšuje. Ovšem oproti dvěma předchozím atrakcím stále nic moc. Na celé jejich produkci je ale nejzajímavější právě Michalův vokál. Je to hlavně tím, že neobsluhuje žádný nástroj a může se řevu maximálně věnovat. Je vidět, že mu dává veškerou svou energii i agresi. Pandemia předvedla pro sebe již klasický deathový set představující demo Dance In Vicious Circle. Navíc uvedla skladbu Tones Are Weeker z připravovaného nového dema. Svůj set končí tato chebská smečka přesně ve 22:00.

Nastává úklid pódia pro hlavní hvězdy večera, pro KRABATHOR. Kluci se museli rozhodnout, zda budou hrát jako čtvrtí a to v původně plánovaném čase, nebo jako poslední, už popůlnoční akvizice, před prázdným sálem. 99 % fans totiž chtělo stihnout poslední metro. Vlastně ani neměli na výběr. Ve 22:15 tedy nastupuje Krabathor. Co říci a neopakovat se? Maximálně 120 fans. To ten underground zase pláče. První věc začíná Brunovým provoláním k lidu "Fuck the Christ!". Samozřejmě, The Truth About Lies. Titulní věc ze třetího alba, pozdrav to falešníkům z undergroundu. Zvuk sice není stoprocentní, ale to teď nikdo nevnímá. Následuje klipová Unnecessarity s refrénem "You just must die!" Pomalu se chce věřit. Bruno připomíná, že v pondělí tomu bude devět let, co byli poprvé v Praze. 22:23 první stagediver! To je právě připomínáno druhé album Cool Mortification. Poprvé se dnes projevuje "pořádný" kotel. Více jak 50 fans v totálním transu. Zvuk už je v pohodě. A znovu stagediving a zas a znova! Peklo je krásné. První vlasová vrtule v podání Bruna. Urgh! Čtvrtou věcí je Short Report On The Ritual Carnage. Story o tom, jak zhovadile se lidé chovají ke zvířatům a jak hrozné utrpení jim připravují na jatkách... I proto jsou Bruno s Chrisem vegetariáni. Stagediving v plném proudu. Hell, hell, hell! Dalším kouskem je Apocrypha ze třetího dema Brutal Death. Druhé video natáčené minulý rok při turné s Cannibal Corpse. Neutuchající stagediving stále týchž headbangers. Že to ale občas musí pořádně bolet, při tak mizerné návštěvě, co? Na to ovšem Krabathor nehledí. Hrají jako by bylo vyprodáno. Kluci jsou v dnešní době ve stejném laufu jako Arakain před pěti lety. Kdo neviděl, neuvěří (a dělá chybu!). Instrumentální zručnost tria? Bez komentáře. Teď jde jen o to, zda se na úplném vrcholu udrží tak, jako Brichtova squadra. Držím jim palce, samozřejmě. Bruno prohlašuje, že se už v Praze cítí doma. Breath Of Death z miniCD Mortal Memories a původně z prvního dema Breath Of Death. Bruno drtí svou pavoučí basu a Chris laská svou šestistrunnou milenku.Opět se titíž borci drápou na pódium aby mohli po letu plavmo opět spočinout v žádoucím davu. Naštěstí nikdo nezasahuje a vše probíhá v relativním poklidu. Při pohledu na Skulla se nestačím se divit. Že mu ty ruce neupadnou a kopáky neuletí. Skladbu Rebith Of Blasphemy ohlašuje Bruno řečnickou otázkou: "Doufám, že vás stále baví tvrdá muzika alespoň tak, jako nás baví šťourat do křesťanů?!!" Znovuzrození rouhání je neklamným důkazem toho, jak dalece (nejen) Krabathor nenávidí křesťany. Osmou věcí v pořadí je legendární óda na Krabathor, už dnes nesmrtelná skladba Imperátor. Bruno navíc oznamuje, že 5. prosince začíná natáčení nového alba Orthodox, které vyjde na jaře. Pod pódiem se začíná roztáčet uragán. Exkurze peklem pokračuje pět let starou záležitostí Pacifistic Death. Vlastně první klip Krabathoru. Čas od času se na scéně objevuje i šest lidí. Jump! Ve 22:53 Krabathor končí. Ale ne, jeden přídavek snad bude. Bruno sice zpočátku protestuje ale nakonec si dá říct. Orthodox! Pekelný tanec. Každou vteřinu minimálně dva stagediveři. Yeah! Ale už je tu opravdový konec 22:57. To nejlepší už máme dneska za sebou. Určitě! It´s the way of pure death metal!

Po Krabathoru si bere slovo organizátor festu, omlouvá se za časový posun a vyhlašuje výherce tomboly. Tím ještě více všechno zdržuje. Čekám do půl dvanácté, ale stále se nic neděje (tedy kromě příprav na další vystoupení). Mají hrát slovenští power-thrasheři Stagnant a po nich nadějní mladíčci z České Třebové Biotech. Místo toho ovšem následuje hromadný úprk fans na poslední spoje hromadné dopravy. Zůstává hrstka nejvěrnějších. Ani ne třicet mániček se producíruje vyprázdněním sálem. Čas je bohužel neúprosný. Nedá se nic dělat. Místo činu musím taky opustit. Sotva dobíhám poslední tramvaj. Až na ten časový skluz se Apocalyptic Night vyvedla. Už teď se těším na další pražské vystoupení Appalling Spawn. O Krabathoru ani nemluvě!