Bude to již téměř rok, co si KAMIL STŘIHAVKA splnil další ze svých velkých muzikantských přání a ve spolupráci s producentských triumvirátem Pavlíček – Cimfe – Karlík na svět přivedl své první sólové album. Studiová práce je ovšem jedna věc a živé koncerty druhá. Časově zdlouhavé peripetie, které celý proces vzniku nahrávky provázely, naštěstí jakoby příděl nepříjemností pro projekt Woo-Doo vyčerpaly do dna. Doprovodný Woo-Doo band byl loni bez větších obtíží sestaven a promo turné naplánováno a úspěšně rozjeto. V rámci propagace současných "Střihounových" aktivit navíc došlo i na tento speciální pražský koncert, jenž pro pořad Na plný pecky snímaly kamery České televize.

Hned zkraje spadl všem zúčastněným velký kámen ze srdce. Když totiž Kamil zval diváky ranního televizního vysílání na koncert, vehementně omlouval své virózou pošramocené hlasivky. Večerní realita naštěstí nebyla tak tragická. Navíc lehce přebasovaný zvuk, ruku v ruce s dvojicí vlnících se vokalistek Karolínou a Terezou, zbytky hlasové indispozice celkem vkusně maskoval. Místy sice bylo potřeba trochu přitlačit na pilu, ale na vychytávání takovýchto maličkostí je dlouhovlasý blonďák pěvec zkušený až až. Doprovodnému Woo-Doo bandu pak vévodila především strunná dvojice Mirek Chyška (g) – Adam Stivín (bg), kterou v některých skladbách citelně posílil speciální host koncertu Michal Pavlíček. Pavlíčkova přítomnost na koncertu teplického kovboje samozřejmě nesouvisela jen s jeho podílem na aktuálním albu Woo-Doo, ale také s jejich předešlými společnými aktivitami v rámci seskupení BSP. Skladby Holka čapni draka a Země vzdálená z playlistu doslova majestátně čněly. Stejně tak beatlesovská převzatka Don´t Let Me Down či australsky rohatý přídavek Highway To Hell. Novinkové písně jim ovšem v žádném případě nedělaly nevýrazné křoví. Titulní Woo-Doo, Tři minuty slávy, Konečně doma či Nejsi tvář co znám svou rozmanitostí v intencích všeobjímajícího rocku do koncepce programu výtečně zapadly, stejně jako třeba vzpomínky na projekt No Guitars Kruhy v obilí, Nemůžem se v kosmu vrátit a Koka Koula nebo aktuální klipovka Když se snáší déšť. No a nebyl by to samozřejmě Michal Pavlíček, kdyby nepředvedl něco ze svého kytarového čarování: geniální jazzrockový dialog jeho šestistrunky s Kamilovými hlasivkami dovedl večer do výtečného finále.

Tenhle koncert jasně potvrdil, že Střihavka po letitém zápřahu v muzikálovém bestselleru Jesus Christ Superstar a zdlouhavém porodu sólové prvotiny, rozhodně nepřešlapuje na místě, naopak jeho umělecká kariéra stále pozvolna ubíhá k zatím ještě nedozírnému zenitu.