![]()
PETR JANDA & ALEŠ BRICHTA
24. 3. 1999, Praha, Lucerna Music Bar
Temná, akusticky absolutně nevyhovující krypta české bigbítové Mekky – Lucerna Music Bar – hostí dnes večer hvězdnou koncertní karavanu Janda & Brichta, symbiózu toho nejlepšího, co může v současnosti český rock nabídnout.
Začíná se pěkně od podlahy, duetem obou hlavních protagonistů Tulák po hvězdách. Hrozný kulatý zvuk se dá zatím svést na startovní technické problémy… Prvním sólistou dnešního večera je Petr "Django" Janda s otvírákem svého debutového sóloalba Chtěl jsem si jen hrát. Následnou Co je dobrý a co zlý, kterou Petr věnuje ještě stále zavřenému klubu Bunkr, s ním zpívá první z dvojice hostů – zpěvaček Jana Fériová. Po velkém aplausu je střídá Aleš s Malým princem a Zuzkou Fenglovou, coby vokálním křovím. Jsem prý blázen jen jako vzpomínka na kmotra českého hard rocku Jirku Schelingera...a Bunkr. Ovace na sebe nenechají, na rozdíl od kvalitního zvuku, čekat. Souhra celé kapely (ech, doprovodného orchestru) je o mnoho lepší než na prvním kšeftu v Plzni, zvuk se ovšem porovnávat nedá (viz výše) a tak je spíš vidět než slyšet, co jednotliví muzikanti na jevišti preludují. Dalším Jandovým číslem je Hej chlapče a Když láska začíná stárnout. Petr "Roški" Roškaňuk, nejlepší instrumentalista celé produkce, je boogie man non plus ultra, metloš Mirek Mach se z té čertovsky precizní souhry dokonce zpotil! Další Brichtův vklad se zove Non stop bar (že by Na samotě…). Následuje duet číslo dvě V uniformě lokaje, skvělý text, provedení bez jakýchkoliv zádrhelů. Fanoušci reagují výborně, k aktivitě je burcuje i přítomnost televizních kamer, které mají koncert zvěčnit pro následnou emisi videokazet. Zpěváci se nyní točí po jedné, maximálně dvou skladbách, na řadu tak přichází v rychlém sledu Barák na vodstřel, Huckleberry Finn, Jdou kluci, Cesta do bájí, Nemám, Smůla, Múza co mě volá, Hledač pokladů, Lidi jsou lidi, Jsem tak línej, Padám a další hity. S vokály opět střídavě vypomáhají Fériová a Fenglová. Duet číslo tři Nejsme nevinný je poslední skladbou řádného setu. Po krátké přestávce se hudebníci opět vrhají ke strojům a hrdlem společným pějí Brichtovu Dívku s perlami ve vlasech a olympickou Dej mi víc své lásky. Nemůže samozřejmě chybět oficiální CD duet Jandy s Brichtou Co hledá klaun. Protože jde o poslední, desáté, vystoupení přidává se i druhý blok – Brichta Padá hvězda a Janda Dobrú noc.
Byli jsme svědky toho, jak to vypadá, když je zkušenost vskutku zkušená a opravdovost vskutku opravdová. Škoda jen toho, v LMB klasicky, špatného zvuku.
František Kovač