![]()
PETR JANDA & ALEŠ BRICHTA
4. 3. 1999, Plzeň, Svornost
Dvě tuzemské rockové osobnosti z nejvýznamnějších - PETR JANDA a ALEŠ BRICHTA – spojily své síly, z vlastních sólových alb sestavily společný koncertní repertoár, daly dohromady partu zručných ´"doprovodných" hudebníků a rozjely se obšťastňovat své fanoušky po vlastech českých. První zastávkou téhle hvězdné karavany byla Plzeň – Doubravka.
Jako první chod dnešního soirée servírují oba hlavní protagonisté hrdlem společným Tuláka po hvězdách, snovou vizi z první Brichtovy sólovky. Fanoušci stojí pod pódiem v němém úžasu – předpokládalo se totiž, že si Janda i Brichta odzpívají každý svůj poločas. Chyba lávky, naštěstí. Když má hlavní slovo u mikrofonu Django, Aleš alespoň švitoří do mikrofonu backing vokály, když forbínu okupuje on, Petr minimálně vybrnkává na kytaru doprovod. Zářným příkladem druhé uvedené alternativy je Schellingerovka Jsem prý blázen jen z projektu Zemětřesení. Následuje Jandův sociálně-psychologický exkurz (text má na svědomí Brichta) Hej chlapče a Brichtova žižkovská óda Andílek. U mikrofonu se zpěváci střídají s nesmělým: "Tak teď zase třeba já…" Starší z nich dává k lepšímu Hagenovo muzikantské post-blues Na tý cestě, vlasatější zase alkoholickou modlitbu Díky za každej den. Doprovodná kapela ve složení Petr Roškaňuk (g), Mirek Mach (g), Karel Adam (bg), Tomáš Marek (ds), Zdeněk Vlč (kbs), Vladimír "Boriš" Secký (sax) se pomalu začíná rozjíždět (jedná se o první kšeft!). Janda s Brichtou se opět staví společně k mikrofonu aby vystřihli skvěle otextovanou záležitost z druhé Brichtovy desky V uniformě lokaje. Hráčský výkon kapely kulminuje v neo-boogie Nemám, při kterém se publikum nadšeně roztancovalo. Lidi jsou lidi ovšem jeho nadšení sráží k bodu mrazu totální muzikantskou nesouhrou celé kapely. Kytary nesouzní, Brichta je mimo. Společně zpívaný přídavek Dívka s perlami ve vlasech ale vše napravuje. Zvuk už sice nedosahuje kvality první poloviny koncertu, ale i tak je nadprůměrný. Janda se pak přímo na pódiu nechává přemluvit k interpretaci olympického šlágru Dej mi víc své lásky, čímž si s konečnou platností získává publikum na svou stranu. Dosud byl totiž brán jako "ten druhý", i když hudební souhra při "jeho" skladbách byla znatelně lepší než při Brichtových. Samozřejmě nemůže chybět společný duet obou hlavních protagonistů známý z jejich loňských sólovek Co dělá klaun. Celou show uzavírá Jandova úprava lidovky Dobrů noc.
Přesto, že Janda četl texty i noty z partitury a Brichta nebyl zrovna ve své kůži, přes veškeré muzikantské zádrhele, které v průběhu večera nastaly, jsme byli svědky podívané na vysoké úrovni. Zkušenost především.
František Kovač