IRON MAIDEN v originální sestavě. Takto nesmyslně byl propagován první koncert sestavy Dickinson-Smith-Gers-Murray-Harris-McBrain v Čechách. Sestava, která si dohromady zahrála poprvé loni v létě, je považována za legendární. Holý nesmysl! Iron Maiden do té doby jednoduše nikdy tři kytaristy oficiálně neměli. Jistě, všichni současní členové v souboru již působili, prezentování aktuální sestavy pod hlavičkou "original line-up" je však absolutní komerční dezinformace. Tolik podotek na úvod.

Předkoncertní rozhovor se znovunalezeným synem Adrienem Smithem, během něhož mi tento strunný mušketýr prozradil, co všechno nebylo možné kvůli nepřízni počasí předvést na holandském Dynamo Open Air festivalu před dvěma dny, ruku v ruce se slyšeným naživo tamtéž, na mě spolehlivě zapůsobilo. Na večer jsem se těšil. A již předem říkám, že zklamán jsem rozhodně neodcházel, naopak. Maidens totiž, jak jsem již napsal v reportáži z DOA festu, nalezli svůj grál. Jsou v životní formě a řádně se tím chlubí. Aby taky ne…

Předkapela svým staromilským, od srdce hraným poctivým heavíkem patřičně nažhavila po střechu zaplněnou pražskou Peagas arenu. Mělo to náboj, šmrnc i potřebnou špetku teatrálnosti. Naprosto pohodová padesátiminutovka. S entré hlavních hvězd večera, během něhož omdlelo hned několik fanoušků v první řade najednou, byla ovšem rázem zapomenuta. Aby také ne, v současnosti není na světě lepší činné heavymetalové kapely. Nástup je pompézní - ohně žhnou, dělbuchy burácí, fanoušci šílí. The Wicker Man. Bruce šplhá po reflektorové konstrukci do dobrých šesti metrů. Ghost Of The Navigator. Kytarový triumvirát balancuje na kraji scény. Brave New World. Úvodní trilogie z novinkového alba je završena. Wrathchild. Úvodní sólo drží Janick a Dickinson dí: "Mr. Gers hraje jen a jen pro Československo…, sorry, pro Českou republiku. Scream for me Prague!!!" 2 Minutes To Midnight. Bruce bere Gerse na ramena a s kytaristou "na koni" se potácí po jevišti. Bezchybně u toho zpívá jaksi samozřejmě. Další skladba a pokyn k zamyšlení z aktuální desky, Blood Brothers. Pak v rychlém sledu The Trooper, Dream Of Mirrors, Clansman, Evil That Man Can Do a už je tu sám Eddie. Rázuje si to trhaně po pódiu, bliká krhavýma očima, obtěžuje jednotlivé muzikanty. Fanoušci jsou u vytržení, hala bouří. Pak ještě Fear Of The Dark a Iron Man a je tu závěr neméně bombastický nástupu. Splavení muzikanti v klasických přiléhavých heavymetalových oblečcích (jen bubeník Nicko je v boxerském a basák Steve ve fotbalovém) děkují v září stovek reflektorů fantastickému pražskému publiku. To si v zápětí vyslouží hned trojici přídavků. Number Of The Beast, Hallowed By Thy Name a Sanctuary zní nocí. Definitivní finále obstarává naražení šlehačkového dortu na hlavu oslavence McBraina. S prsty slepenými čokoládou se jednoduše hrát nedá.