Formace GUANO APES, nejzářnější hvězda soudobé pop-rockové scény našich západních sousedů, to je především drobná leč impulsivní zpěvačka-frontwoman Sandra Nasic. Popravdě a bez okolků řečeno, dosavadní tvorba souboru i jeho aktuální popularita je vystavěna zcela a pouze na její osobě s níž také, bohužel, padá. A jelikož tak jako při první návštěvě tuzemska (loňský headlining na českobrodském festu Rock For People) nebyla Sandra zdravotně vůbec ve své kůži, nestálo ani třetí vystoupení těchto Germánů na našem území objektivně za moc. Přesto si diváci vydupali přídavky. Bylo to ovšem především díky nadmíru profesionálně odvedené práci instrumentálního tria Rümenapp (g), Udo (bg), Poschwatta (ds), které na sebe, donuceno výše zmíněnými okolnostmi, muselo chtě nechtě vzít úlohu tahounů koncertu. Henning celou show s přehledem konferoval, Dennis publikum nenásilně hecoval a bavil a Stefan vše z odstupu dirigoval. Došlo tak i na několik mimořádných sól, které byly (paradoxně?) odměněny větším aplausem než ošizené hity. Nasic totiž nejen že vzhledem k právě prodělávané viróze nemohla naplno zpíval a tak často vybízela sál ke sborovému zpěvu refrénů (odezva posluchačů nebyla nikterak omračující a tak několik skladeb proběhlo de facto co instrumentálky), ale z prozaických důvodu šetření dechu omezila na minimum i svůj pověstný pohyb po jevišti. Proto také vystoupení místy působilo tak staticky a pasivně, holt žijeme v době globálních médií a tak jsme i my od Guano Apes zvyklí na jiný standard pódiového dění.

Ještě něž se ovšem za barevnými záclonami a před měnícími se svítícími nápisy zjevily (částečně pohaslé) hlavní hvězdy večera, odbyla si svou premiéru před českým publikem spřízněná partička MYBALLOON. Ze skupiny dopředu avizované pouze jako "speciální host" Guano Apes se nakonec vylíhla trojice mladíků míchajících optimistický brit-pop s depresivním americkým undergroundem z počátků punkového věku. Nikterak originální avšak také nikterak urážející produkce. Prostě nic výrazně vybočujícího z  průměru. Zda by ovšem po jejich albech naši zastydlí komerčně-rádioví hudební dramaturgové sáhli, si jistý nejsem. Tak primitivní zase nebyli. Nutno ovšem podotknout, že co do vyváženosti, byl jejich set plnohodnotnější než ten Guano Apes. Těm se snad už konečně příště podaří obšťastnit své tuzemské fanoušky naplno, i když to rozhodně nebudou mít lehké. Svou pozici si totiž dosavadními výkony rozhodně neposílily, spíš naopak.

Setlist:
Mine All Mine, Crossing The Deadline, Open our Eyes, Money & Milk, No Speech, Gogain, Living In A Lie, Heaven, Move A little Closer, We Use The Pain, Ain´t Got Time, Anne Claire, II Want It, Big In Japan, Innocent Greed, Dodel Up, Wash It Down, Lords Of The Boards.