Když před třemi lety zavítali Grip Inc. do Prahy poprvé, jasně potvrdili, že není radno nějak zaškatulkovávat jejich produkci. Tentokrát to bylo ještě markantnější. Taky mají na kontě o jednu znamenitou desku více…

Přesně v devět večer se do černočerné tmy rozehrálo intro a rozblikaly modré a červené reflektory. Za okamžik se na pódium vplížila a následně za baterii bicích nasoukala nenápadná, na krátko ostříhaná postavička. Myslím, že netřeba jmenovat. Když se pak do protilehlých koutů místního mini jeviště postavili Stuart Carruthers (bg) a Waldemar Sorychta (g), nastal ten pravý čas, aby mezi ně vtrhnul a s nažhaveným publikem se pozdravil impulzivní, nesmírně sympatický a maximálně vysmátý zpěvák Gus Chambers, jehož zpola vyholenou hlavu zdobí kromě několika kérek i pověstný rudý dreadlockový – nyní rozpuštěný – copan. Zvuk je vyhulený na maximum (ještě hodinu po koncertě mi v uších jen hučelo), kvalita přesto excelentní – všechny nástroje jsou perfektně prokreslené. Protože si je kapela vědoma toho, že nahrála tři absolutně vyrovnaná alba, hraje se nejen z novinky. Z té zazní mimo jiné Lockdown, Griefless nebo Challenge. Jasně nejaplaudovanější je pak přídavková Colors Of Death.

Hutný power metal se přelévá v cituplný heavík. Chambers tlačí na pilu přesně tak, jak je třeba, Sorychta sóluje jako by se psal rok 1984, vzápětí ale drtí struny nefalšovaně modernisticky, Carruthers precizně sekunduje Lombardovi, který je jak zapojený do zásuvky. Kam se hrabou všechny automaty! Hraje se hodinu a deset minut včetně přídavků a Davidova tříminutového sóla. Na závěr uvádím nejzásadnější z Gusových hlášek: "We are here to keep the music REAL! To keep it HEAVY!, to keep it HARD!"

František Kovač