Další ze záslužných celoročních vyhledávací soutěží mladých talentovaných kapel, v tomto případě zaštítěná českým zastoupením výrobce amerického bourbonu, Jim Beam Rock již zná svého letošního absolutního vítěze. Ten vzešel ze závěrečného klání uspořádaného ve čtvrtek 4. listopadu na pražském zimním stadionu Štvanice, do nějž ze dvou semifinálových kol, jež se konala na letních festivalech Rock Písek a Benátská noc, postoupila trojice nadějných souborů Divokej Bill (Úvaly u Prahy), Happy Death (Brno) a Pipiping Zip Pong (Plzeň). Každá parta měla na své finálové představení dvacet minut čistého času, konečný verdikt vyřkla krátce po deváté hodně večerní před speciálním koncertem hostujícího teplického Kabátu odborná porota, ve které zasedli mj. Radim Hladík, Franta Kotva (Žlutý pes), Vojtěch Lindaur (Rock&Pop), Petr Korál (Rock&Pop) Jaroslav Špulák (Big Beng), Karel Balčirák (Spark) a Jarda Hudec (Rock Report).

Jako první přichází před promrzlé (koncert je vměstnán mezi prvními termíny populárního veřejného bruslení, tzn. led je na Štvanici již položen) publikum zúročit přidělený čas úvalský oktet DIVOKEJ BILL, jehož tvorbu lze asi nejsnadněji zapasovat do škatulky zábavný keltský rock (tahací harmonika a housle tedy nemohou chybět). Kapela si rozhodně nehraje na tvůrce velkého umění, ale chce bavit. Proto taky několikanásobná ohňová show v průběhu setu. Viděno zpětným pohledem, vysloužili si z dnešních finalistů největší ovace, zřejmě i proto, že jejich vystoupení vykazovalo jisté styčné body s rozvernou tureckou polohou kultovních Tří sester zvěčněnou na albu Hudba z Marsu.

Na rozdíl od svých předchůdců mají následně vystupující Brňáci HAPPY DEATH o poznání horší zvuk, který utápí jejich jinak nadprůměrné death/doomové kompozice s častými náladovými a tempovými změnami v nepřehledném homogenním kytarovém lomozu, nad kterým pak dost nepatřičně ční osamocený vokál, jehož majitel jako by (tedy až na ty kérky) z oka vypadl Anthony Kedisovy z Red Hot Chili Peppers. Produkce se tak s postupem času bohužel stává nečekaně stereotypní, čemuž rozhodně napomáhá i rozpačitý výkon bubeníka. Každý den není posvícení, ale když se nevyvede zrovna finále takovéto soutěže, nelze mluvit než o smůle.

Posledním soutěžním spolkem jsou plzeňští PIPIPING ZIP PONG. Jestliže tu už byla řeč o svébytných znovuzrozených Američanech Red Hot Chili Peppers, tak tito Západočeši jsou jejich očividnými avšak značně nenápaditými nohsledy. Jejich nevýrazný, místy až křečovitý projev s občasnými elektronickými vklady a ne příliš profesionálním zpěvem je rozhodně tím nejslabším, co dnešní finálový večer nabízí. Odezva příchozích je tomu adekvátní.

Konečný rezultát mnohočlenné odborné poroty oznámený při slavnostním vyhlášení, při němž vítězové přebírají co cenu nejhodnotnější od zástupců pořadatele soutěže šek na sto tisíc korun českých, ani nikterak nepřekvapuje. Na třetím místě Pipiping Zip Pong, na druhém Happy Deaht a na prvním – za dnes odvedenou práci – zaslouženě Divokej Bill.

Po malé technické přestávce přichází zimou stepující dav rozvášnit atrakce na kterou dnes všichni přišli - special guest v podobě teplické pětice KABÁT. Hned od prvních chvil je ale jasné, že tady něco nehraje: druhdy bezprostřední alkrocková parta ve vším všudy nastupuje na scénu jistým krokem ve vzorných pódiových kostýmech za podpory masivní světelné show. Fanoušci jsou tímto hvězdně-velkolepým entrée doslova ohromeni. Když uhlazení a vymydlení pánové Hurčík, Špalek, Váňa, Krulich a Vojtek spustí prastarou Ódu na konopí, napadá mě příměr k vyměklé Metallice, které se dnes taky dají její staré thrashové fláky uvěřit jen stěží. Jak to bolí baseballovou holí, Prdel vody a Obě ruce levý, jsou prvními ochutnávkami z aktuálního alba Mega-Hu, po nichž přichází na řadu – vzhledem k současné seriózní image souboru vlastně nečekaně – kus Opilci v dějinách. Docela by mě zajímalo, zda se jedná o trpěnou úlitbu starým fanouškům, nebo zda má kapela skutečně ještě potřebu si čas od času vystřihnout syrový rock´n´roll. Když už jsme u toho, rozsáhlý reflektorový arzenál působí při tomto archivním čísle (stejně jako při všech ostatních vykopávkách) dost nepatřičně: asi jako kdyby přijeli klasici žánru Motörhead a přivezli si sebou Madonnin diskotékový světelný park. To samé by se dalo říct i o zvukové aparatuře, která je pro předváděnou hudbu taky zbytečně "složitá". Pokračuje se mixem převážně starších (ne však nejstarších) skladeb: Jabadabadů, Porcelánový prasata, Učitel, Tak to má bejt, Ou Jipi Jé a Starej bar. Poté je koncert přerušen příchodem zástupců firmy Monitor, kteří předávají všem členům kapely zlaté desky za prodej nejnovějšího nosiče. Nemůže tedy následovat jiná píseň než titulní Mega-hu, kterou následuje další průřez tvorbou z posledních let: Wonder, Bruce Willis, Lady Lane, Tak teda pojď, Colorado a Žízeň. Po ne zrovna krátké pauze se skupina vrací před publikum, aby dost chladně odehrála čtyři přídavky Všechno bude jako dřív, Láďa, Moderní děvče a Králíci.

Kabát se zřekl své (ne)dávné alkoholovým oparem orámované rock´n´rollově-metalové minulosti a stal se moderní rockovou skupinou se všemi klady i zápory tohoto veskrze privilegovaného postavení. Jestli to je – pro ně i pro vás – dobře nebo ne, nechám na vás a na nich. Sám za sebe říkám: Ještě že tu máme lidsky nehvězdný a nestrojeně zábavný Alkehol, který zůstal nejen hudebně věrný svým kořenům.