CZECH ROCK BLOCK 1998
1. 8. 1998, Plasy, Velká Louka

Výtečným otvírákem byl mladoboleslavský Debustrol. Po počátečních problémech se zvukem, které se však dají u prvních předskokanů předpokládat a tudíž i snadno odpustit, rozjeli pánové Kolins, Cizák, Herr Miler a Volák pořádnou odvazovku. Brutální thrash-deathová směska řádně rozhýbala přítomnou pětistovku fans. Aby ne, vždyť fláky jako Antikrist a Vyznání smrti patří do zlaté studnice českého undergroundu.

Druzí Harlej byli zrovna uprostřed oslav třetího výročí existence…a na hraní to bylo trochu vidět. Oddaní fanoušci téhle srandaparty ale stejně přišli na tupě okázalou hospodskou zábavu a ne na nějaké přehnaně invenční hudební kompozice. Prvních pár minut se sice dalo bez újmy na duševním zdraví jakž takž přestát, ale postupem času, pokud řídíte… Rádoby-srandičky v podobě vykutálených coververzí (Smells Like Teen Spirit) a jiných zvěrstev (Vysoký jalovec) by v Praze zřejmě neprošly, leč zdejší – na tancovačky zvyklé diváctvo – je kvitovalo s uznáním. Holt: jiný kraj, jiný mrav.

První velká kapela večera, pražský Törr nastupuje na scénu krátce po sedmé večerní. Entré je stylové – v kuklách. Přihlíží už dobrá tisícovka fans. Vajda drtí blány s  vervou mírně neskutečnou, Izaiáš sóluje jako o život a Henych? Basa prostě tvrdí muziku! Panoptikum duší, Morituri te salutant, Kladivo na čarodějnice, Kult ohně, Armageddon atakdále pětačtyřicet minut výtečné podívané zásluhou znovuzrození dávného kultu. Zazněla i nová věc Na Maděru ("… to je u nás v  Praze něco jako na sračky," uvádí vše na pravou míru Vlastimil). Profesionalita spojená s uvolněností a bezprostředností. Jen by mě zajímalo, který hudební ignorant a diletant kluky zvučil, protože první dva kusy nebyl Henych vůbec slyšet (!). Přesto, skvělý koncert.

Čtvrtými účinkujícími jsou dejvičtí alkrockový mohykáni Alkehol. U těchhle chlapíků prostě platí, že čím víc toho mají odehráno, tím méně vážně se berou. A to je setsakra dobře. Kapela přece nemůže působit upjatě distingovaně, když je muzika až na druhém místě. Pokud jim tedy chce někdo něco vyčítat, tak snad jen neobyčejnou dávku svéráznosti (Travička zelená, Buráky, Nonstop, Lejboj, Podbabskej stánek, …) a opravdu zbytečně mnoho rozlitého piva.

U Arakainu, který se na scéně srocuje za zvuků podmanivého intra, je všechno – až na novou, smaragdově zelenou, basu Zdeňka Kuba – při starém. Pořád je to ta úderná metalová mašina, jak ji známe už šestnáct let, jen repertoár si čas od času pozmění. Mý jméno je plamen, Princess, Půl století, Promiňte slečno, Proč, Slečna závist, Apage Satanas a další kompozice, celkem asi sedmdesát minut čistého času. Za speciální zmínku stojí především bubnové sólo Marka Žežulky před přídavky. Jmenovaný zraje vskutku jak ono pověstné víno. Do posledního místečka zaplněná Velká Louka si poprvé vyžádala přetažení úsporného časového limitu.

Kabát nastupuje před pořádně rozpumpované publikum. Po mírně rozpačitém úvodu začínají Tepličáci servírovat jeden hit za druhým. Hraje se průřez všemi alby, excelentně zabírají jak fláky z  "Děvek" tak z "Čerta" - Tak teda pojď, Žízeň, Dávám ti jeden den, Děvky ty to znaj, Satan Klaus nebo Moderní děvče – zpívají skoro všichni zúčastnění. Přidává se dvacet minut.