BIG HEADS
9. 12. 1999, Praha, Jazz klub Železná

Každému, kdo dnes večer přišel, bylo jasné, že představení, jehož bude svědkem je jedna velká, předem pouze v hrubých rysech načrtnutá intenzivní jazzrocková jam session, která se dost často zvrhne v čirou bezprostřední improzivaci. Stačí, aby bubeník Jiří Zelenka odklepal svými paličkami začátek a Michal se rázem noří do svého vlastního světa, ocitá se ve své soukromé kytarové galaxii, neznající hranic, z níž se na Zem nevrátí, dokud nevymámí ze svého Fendera ten nejposlednější tón dnešního koncertu. Je slovy skoro nemožné popsat vlastní pocity doprovázející sledování mistra Pavlíčka, kterak svou hru prožívá každou částí svého těla, každým svalem i nervem, doslova všemi smysly. Nemohlo by tomu tak být samozřejmě bez bravurní podpory kolegů Jiřího Veselého (baskytara, fajfka), Jana Koláře (klávesy, hoboj, harmonika) a Jiřího Zelenky (bicí), bez jejichž opravdovým feelingem okořeněné souhry, by byli Big Heads sotva poloviční. Na repertoáru jsou jak suity z jediného, před dobrými pěti lety vydaného alba, tak novinky, které se možná na připravované desce ani neobjeví – Kvílení velryb, Kostky jsou vrženy, Paprsky, Garmoška, Broučci, Fakuj fakuj vykrůcaj, Na Kloboučku či Big Heads/Velké hlavy. Vylíčit je lze pouze dvěma způsoby, buď sterilně muzikologicky (to s obtížemi) nebo tak, jak to dělával samotný Jimi Hendrix – barvami: není totiž vidět jen prostou duhu, zřetelné je celé barevné spektrum, jež se prolíná a vytváří ty nejfantasknější a v reálu absolutně nemožné variace. Žádný z odstínů se nesnaží surově překrýt jiný, jsou v jemné symbiose a vynikají tak všechny, byť často slity v sobě. Fussion! Pochvalu si zaslouží i duchaplně zařazený Kolářem zpívaný kuplet (jeden z mála vokálních projevů večera – Michal nikdy moc nemluví ani nescatuje), vyplňující technickou pauzu pro výměnu Pavlíčkovy prasklé struny, za který také sklidil zasloužené ovace našlápnutého klubu.