ARAKAIN, ŠKWOR, DOKTOR TRICERATOPS
20. prosince 2001, Praha, KD Barikádníků
Vítaným adventním obyčejem posledních rocků se stalo arakainí loučení s právě uplynulou koncertní sezónou v pražském KD Barikádníků. Ta letošní byla již devatenáctá v řadě. Však tu soubor vystupoval již v polovině osmdesátých let, aby posléze spoluvytvářel tradici Metalových Vánoc na Barče, na kterou v současnosti navazuje právě výročními srazy svého fanclubu. Koncertními hosty letošní akce byli Doktor Triceratops a Škwor.
První jmenovaní, jež aktuálně zažehnali bující personální krizi operativní výměnou kytaristů, momentálně jednají o možnosti vydání alba v rámci B ediční řady firmy Popron (mimo jiné i projekt arakainovského bubeníka Marka Žežulky W8 - WheelWork či Skwar - MayDay). Ostře syrový zvuk okořeněný mnoha moderními prvky známý z klubových vystoupení bohužel díky úmyslu či profesionálnímu pochybení (?) zvukařů skoro vůbec nevynikl. Vše bylo oříznuto do jedné roviny, značně nedynamické a i dost potichu. Přesto se kapela předvedla ve velmi dobrém světle.
To úřadující vítězové vyhledávací soutěže Rock Made In Gambrinus ŠKWOR na tom byli zvukově o poznání lépe. (Že by to bylo přítomností jejich manažerky u mix pultu v průběhu celého jejich vystoupení?) Neoddiskutovatelný je ovšem fakt, že kvalitnější zvuk přilákal pod pódium mnohem početnější zástup fanoušků. Ty si trojice Hrdlička (g, voc), Kmec (bg, voc), Holan (g, voc) za zády se zaskakujícím bubeníkem Martinem Pelcem (Herr Miler (ex-Debustrol) řešil "závažné osobní problémy") získala hned úvodní vypalovačkou ala Motörhead Lojza. Když v zápětí došlo i na obří nafukovací penis při titulní skladbě z debutového alba MayDay byl dav řádně připraven i na přísun dvou novinek – Takhle teda ne a Mý slzy neuvidíš, které se s určitostí objeví na připravované novince v produkci Aleše Brichty. Ta by měla v březnu vyjít již pod křídly koncernu Warner Music, který se "Škwory" podepsal smlouvu právě na základě jejich vítězství v RMIG 2001. A dle ohlasu přítomných (nejen na novinkové skladby), udělal dobře! Snad se bude deska obstojně prodávat….
Ani Arakain však neměl stoprocentní zvuk. Barča se prostě musí umět nazvučit. Na tradičním nasazení mu tyto technické problémy ovšem, stejně jako oběma předskokanům, rozhodně neubraly. V rychlém sledu, vyšperkováno střídmými pyrotechnickými efekty, následovalo jak představení aktuálního alba Forrest Gump (Magor, Dežo, Forrest Gump, Černej švihák, Peníze ad.), tak i několik vzpomínek na starší, staré i ty úplně nejstarší písničky. Pochvalu si zaslouží především samotný Aleš Brichta, který loni laboroval s vážnými zdravotními problémy. Lehce totiž posunul svou typickou hlasovou polohu dolů, takže pasáže, ve kterých měl v nedávné minulosti potíže s vyzpíváváním, dnes působí naprosto přirozeně. Přidávalo se dokonce přes šibeniční desátou hodinu večerní. Tyto předvánoční koncerty mají prostě svou neopakovatelnou atmosféru, vystavěnou na pevných pilířích nezapomenutelných vzpomínek.
PS: K 20 výročí existence souboru připravuje Arakain obří turné po velkých českých a moravských halách, vydání těch úplně nejstarších, dosud na CD nevydaných skladeb (jeden z pracovních názvů alba je Arakain z roku nula) a v neposlední řadě i obšírnou knihu shrnující dosavadní historii kapely. Máme se na co těšit!
František Kovač