OVERKILL, ANNIHILATOR
20. 2. 2000, Praha, Palác Akropolis
Původně měly do Stověžaté třetí únorovou neděli zavítat hned tři světové hudební veličiny vzývající magickou formulku "metal" s rozdílnými stylově signifikantním akcenty: američtí speedmetalisté Overkill, kanadští thrasheři Annihilator a švédští deathers Dismember. Třetí jmenovaní nakonec z blíže nespecifikovaných důvodů nedorazili a nutno dodat, že by - zpětně viděno - , asi ani neměli valnou šanci se vymanit ze své předskokanské role – duo headlinerů bylo totiž vpravdě infernální.
Kanaďané, opájející se právě svým nadmíru úspěšným comebackem v podobě aktuálního alba Criteria For A Black Widow, v prastaré sestavě z dob kultovní prvotiny Alice In Hell, nasadili svou řádně nabroušenou pilu na to jediné správné roztoužené místečko hned v úvodu svého setu a pak ji poctivě a neomylně za nemalého přispění velmi dobrého zvuku tahali až do úplného konce, kdy na hubu vysílením padali nejen oni sami, ale i celý kotel. Frontmanské duo Jeff Waters (kytara, krátký přírodně hnědý sestřih, pohodlně ležérní oblečení) a Randy Rampage (zpěv, odbarvená polodlouhá kštice, ohoz ala metalové klišé 80s, ortéza na levém koleni) totiž měli ve spolupráci se svými bravurními spoluhráči celou dobu vše jak se patří pod kontrolou a Annihilator tak předvedl jedno ze svých nadmíru zdařilých opravdu živých vystoupení. K tomu koneckonců přispěly i takové pecky jako Refresh The Demon, Set The World On Fire, King Of The Kill, Alice In Hell nebo novinkové Punctioned či Bloodbath.
Zahambit se ovšem nenechaly ani druhé zaoceánské hvězdy večera Overkill, které jsou v tuzemsku doma skoro stejně jako jejich současní koncertní kolegové ve zbrani ze země javorového listu. Snad dopředu poháněni neúprosným časovým omezením ohledně vypínání proudu přesně s úderem desáté večerní, odehráli svůj standardně dlouhý set za cca sedmdesát minut rychlostí přímo závratnou (jestliže při své minulé návštěvě v červnu 1999 zahráli dvakrát rychleji než ve studiu, dnes to bylo ještě alespoň jednou tak rychle, ha!). Druhá velitelská dvojice se prostě taktéž předvedla v celé své kráse (technické podmínky byly se spařeným Rock Café nesrovnatelné) - D. D. Verni šlapal své tlustostrunce na krk opravdu pěkně zhurta a Bobby "Blitz" Ellsworth štěkal o sto šest jak splašený řeznický pes utržený ze řetězu (jen jím chrastit…). Mezi nejzásadnější čísla patřila kromě opravdu zdařilé předělávky Overkill nesmrtelných rock&rollerů Motörhead z nedávného příznačně nazvaného počinu Coverkill především vlastní klasická čísla jako Relevation, Necroshine, In Union We Stand, Overkill, Fuck You! Kdo tu co říkal o vyčpělé legendě ze starých časů?
František Kovač