Po nedělním koncertě v německém Hockenheimu, kde jim předskakovali Megadeth a Die Toten Hosen, zavítali AC/DC do samotného srdce Evropy. Stalo se tak pět let od jejich vyprodaného vystoupení ve Sportovní hale. Možná se vám to zdá dlouhá pauza, ale přesně stejnou dobu si museli na své miláčky počkat i fanoušci za "velkou louží". Proto zřejmě i odvaha promotéra pokusit kapacitu statisícového strahovského stadionu, na němž první stavební práce začaly už v pátek, kdy 9 kamionů přivezlo základy budoucího 1500 metrů čtverečních rozlehlého pódia. Vše pak bylo dokončeno po pondělním příjezdu dalších 23 trucků se zbytky konstrukce scény a kompletním světelným aparátem včetně všech nezbytných show-propriet. Těm vedle tradičních atrakcí dominovala vysutá pětatřicetimetrová lávka spojující jeviště se zvukařskou věží, po níž se po celý koncert proháněl neúnavný skřítek s Gibsonem SG na hrudi Angus Young.

Ve finále do ochozů strahovského stadionu zavítalo 36000 rocku chtivých diváků. Několik tisíc jich pak z finančních důvodů ještě zůstalo za branami a alespoň zadarmo poslouchalo. A řeknu vám rovnou, bylo co! Zvuk sice klasicky strahovsky lehce podléhal povětrnostním vlivům, kapela samotná ale tradičně šlapala s přesností jaderného hodinového strojku. Vše totiž neomylně řídila z dálky víceméně nerozpoznatelná trojice Malcolm Young (g) - Cliff Williams (bg) – Phil Ruud (ds). Obrýlený bubeník s neodmyslitelnou cigaretou v koutku brilantně určoval po celou dobu tempo přesto, že musel několikrát doslova na uzdě přidržet šíleně rozjetého diblíka Anguse. Tomu vlastní bratr servíroval přímo pod nos ty nejvybranější beglajtové lahůdky, aby tak jeho sóla byla ještě šťavnatější a finty vypečenější. Bublající čtyřstrunka pak tomu všemu dodávala neutuchající rytmický náboj, jež svým charakteristickým hlasem formoval Brian Johnson. Na druhou stranu ale AC/DC nepředvedli nijak ohromující vizuální show, jakou jsem alespoň já, při vědomí natáčení koncertu se záměrem použití materiálu pro připravované DVD, očekával. Došlo sice na všechna známá vizuální čísla (zvon při Hells Bells, nafukovací figurína při Whole Lotta Rosie, kanóny při For Those About To Rock… či Angusův striptýz zakončený bílými bombarďáky s českou vlajkou na zadku při Bad Boy Boogie), při nichž jsem se před Vánoci ve vídeňské Stadthalle královsky bavil, koncert pod otevřeným nebem si ale žádal o poznání víc. Minimálně závěrečný ohňostroj šlo pojmout více v duchu AC/DC a ne jen tak pánubohu do oken vystřílet pár rachejtlí. Přesto jsem ale rozhodně neodcházel zklamán, naopak, s vědomím, že jsem právě shlédl nejlepší tuzemský koncert roku! O muziku jde totiž především!!! Důkazem budiž vystoupení předskokanů Rammstein, které bylo za světla, při mizivém účinku téměř neviditelné ohňové show, sotva poloviční.

František Kovač

Playlist: Stiff Upper Lip, You Shook Me All Night Long, Problem Child, Thunderstruck, Hell Ain't A Bad Place To Be, Hard As A Rock, Shoot To Thrill, Rock´N´Roll Ain´t Noise Pollution, Money Honey, Bad Boy Boogie, Hells Bells, Up To My Neck, The Jack, Back In Black, Dirty Deeds Done, Highway To Hell, Whole Lotta Rosie, Let There Be Rock. TNT, For Those About To Rock (We Salute You).