Tři sestry vždycky jednoznačně byly, jsou a budou – v dobrém slova smyslu – kultovní záležitostí. Jejich věrní se mezi sebou povětšinou velmi dobře znají, individualismus se nepěstuje, záleží na kvalitě a ne na kvantitě (jednoduše: žádné anonymní stádo). Proto jim určitě nebude moc vadit, že novou desku svých oblíbenců nezaznamenají v televizní reklamě – na což upozorňuje pajcnutá přelepka na krabičce skrývající kotouček se sedmnácti povětšinou klasickými sesterskými výplody. Začíná se zostra, Fanánek v coveru nesmrtelné EMI (totálně) smrtelných Sex Pistols s lehkostí sobě vlastní útočí do rodných vydavatelských řad, aby vše filigránsky zakončil "Jak vám to tady tak říkám/a asi pravdu mám/zodpovědnosti se zříkám/taky sakra vydávám/desky tu sám/v EMI (…) Hellou EMI/Goodbay, underground." Prosté, asi jako využití mezer v tuzemských ekonomický zákonech (viz Eliška: "Navštívíme pánský klub/snad nejsou všechny tety zadaný/je tu trochu velký vstup/dáme si to asi do daní…"). A tak bych mohl pokračovat dál a dál, nemá to však cenu; fakt, že textaře Fanánkova kalibru bys v Čechách pohledal, ví každé malé (i to modré) děcko. Nemohu si ale vlastně odpustit upozornit ještě na refrén desáté skladby Na srazu, který svým metalovým hlenem ozvláštnil Milan Cimfe: "Tak to je vrána černá díra krypta/peklu věrná síra Brichta/kříže lebky kozy čokoláda/čertí koště hroby voko kláda." Jedinou chybou (máte-li smysl pro humor a tudíž počítáte brněnsky psaný booklet do pozitiv) jsou místy opravdu zbytečné repetice, které ubírají té které skladbě na drajvu i přesto, že průměrná stopáž nepřekračuje tři minuty.
Kdyby se vám tahle osmá řadovka Tří sester nemohla náhodou dostat pod kůži a vy z toho byli nešťastní, dejte si pozor, abyste nedopadli jako hrdina skladby Visení ("Chtěl jsem mít/tichej rov/našel jsem/shnilej krov/padám skrz/podlaží/na tvrdý/podloží"). Hodně štěstí.

Hodnocení: 5,5/7

František Kovač