Tahle deska je exemplárním příkladem situace, ve které se velmi často ocitá současný bigbít. Jednak nechce nová kapela zapadnout do šedivého průměru, přestože už bylo dávno vše vymyšleno a zahráno. Druhak se snaží ze svých vzorů vysublimovat to nej a s tím následně předstoupit před posluchačskou obec jakožto s vlastní tvorbou, ač jsou entity, které lze křížit jen stěží. Angličané The Darkness kombinují šlapavý stoner rock s lehkou zpěvností The Queen a sklízí za to ve své domovině nesčetné ovace. Namíchán, nahrán a nazpíván je totiž celý materiál debutu Permission To Land výborně. Záleží jen na vašem vlastním vkusu, zda tenhle hudební konglomerát budete považovat za libý vašim sluchovým orgánům či nikoliv. Mně osobně některé hystericky ječivé polohy Justina Hawkinse až nepříjemně tahají za uši. Naopak jeho zlobné chraplání, klidné střední polohy i střídmé vysoké tóny mi dost sedí. To je ale věc názoru a jak jsem již napsal – pěvec je to skutečně velmi dobrý. Jistě se najde někdo, kdo bude tvrdit, že se The Darkness chtějí odlišit za každou cenu. I to je v tomto konkrétním případě pádný názor. Domnívám se ovšem, že to v jejich konkrétním případě není na škodu. Protože na druhou stranu, co je jiné nemusí být taky dobré. A tahle deska jako celek určitě dobrá je.

Hodnocení: 3,5/5

František Kovač