Představte si třeba tohle: nekonečná prašná cesta a na její krajnici lehce zakouřený bar s pohodlnými koženými křesly, kde kořalka teče proudem. Všude okolo plno nohatých krásek, ladně se svíjejících v elektrizujícím rytmu báječného, opravdového a přece moderního rock'n'rollu. Přesně takového s jakým přichází Slash's Snakepit na svém druhém albu Ain't Life Grand. Albu, které vydařený platinový debut It's Five O'Clock Somewhere ještě předčí. Nejen že totiž osud svedl dohromady cesty dvou excelentních kytaristů s téměř totožným feelingem – Slashe a Ryana Roxieho, ale dal jim objevit i obrovskou pěveckou osobnost, dosud neznámého Roda Jacksona. Ten bez ustání charismaticky křičí, ječí, huláká, řve, šeptá, vzlyká, deklamuje a vůbec zpívá tak mocně, že by každý druhý po obdobném výkonu vyplivl obě plíce najednou. Vůbec celá nová sestava (bg - Johnny Griparic, ds - Matt Laug) válí nadmíru perfektně, kapelník si totiž vybírá pouze sobě rovné (žel kytarové superduo přežilo ve zmíněném obsazení pouze nahrávací proces, po něm nahradil k ekipě Alice Coopera se navrátivšího Roxieho Keri Kelli). A samotné skladby – jedna hřeje u srdce svou procítěností a nestrojeností víc než druhá.
Nablýskaný saxofon zlehka pulsuje v srdečním rytmu, sešikované mašiny burácejí tmou unisono s elektrickými kytarami, piáno naplno břinká, bicí jsou v těsném závěsu, rychlost je víc než opojná, harmonika horečně blouzní. Navíc hadí pohyby jsou tak charismatické a kůže tak krásně jemná. A nejen to… Prostě pravej rockandrollovej život. Kdo ho neužívá plnými doušky – nepochopí. No není skvělý?

Hodnocení: 7/7

František Kovač