Nenapravitelní politruci (nezaměňujme, prosím, ať už je nám jakkoliv cizí, skutečný civilizovaný západoevropský a severoamerický socialismus s tím naším pokřiveným) pocházející z jednoho z nejzkaženějších (a nejkontrastnějších) měst Ameriky, jakýmsi nedopatřením zvaného Andělským, Rage Against The Machine právě vydávají svou třetí řadovou deskou. Říká se, že teprve třetí album doopravdy ukáže, co že to v kapele vlastně vězí – pokud tato poučka skutečně platí, čeká soubor známý též pod šifrou RATM rozhodně zajímavá budoucnost. Od prvních tónů úvodní skladby Testify totiž nikoho nenechávají na pochybách, že jejich tvorba nestagnuje. Nekonají se žádné zbytečně velké experimenty, ale hraje se se zkušeným přehledem, na jistotu. Nebojte se však nějaké unylé rozplizlosti, The Battle Of Los Angeles je skutečně přímočarou moderní nahrávkou: konglomerát původního rock/metalu a nejnovějších efektů a samplů, kde je určujícím elementem chemií podpořená hutně dusavá rytmika, jíž nenásilně prostupují skutečné brutální elektrické kytary, orámované rapovaným či řvaným vokálem přecházejícím čas od času v osobitý přednes v pravém slova smyslu. Když pak ve dvojce Guerilla Radio zazní kratičké sólo na foukací harmoniku, nelze než hovořit o svébytné dravé hudební mozaice, která za celou stopáž alba nezačne splývat.
V brzké době by měla MTV odvysílat záznam koncertu z letošního 27. října v Mexico City. Těšme se, protože teprve na živo se cele projevuje (ne)skutečná síla téhle kapely.

Hodnocení: 5/7

František Kovač