Pavol Hammel & Prúdy - 1999
(BMG)

Když se signifikantní duo Pavol Hammel – Marian Varga před drahnými léty rozešlo, málokdo čekal, že by se ještě kdy mohlo v Prúdech znovu setkat. Každý si šel po svém, každý svou vlastní cestou: Varga sonicky exceloval ve vlastním extravagantním souboru Collegium Musicum, posléze neméně ordinérně sólově, Hammel se vydal na dráhu více přístupného a populárního umělce a spolupracoval s kdekým. Už proto byl jejich nedávný reunion vcelku překvapující záležitostí – šlo totiž o ”setkání kompromisů”: Marian musel opomenout nemálo ze svých soukromých pravidel kompoziční neotřelosti (zřejmě proto neúčinkuje ve všech třinácti skladbách), Pavol zase přijmout zpět za své něco málo klávesových extempore, kterým už odvykl (že by další důvod proč Varga neúčinkuje ve všech skladbách…). Nové album v délce více jak čtyřiačtyřiceti minut však bohužel celkově dost nudí (onen kompromis se totiž přetavil v ”nezávadný” nevýrazný dospělý střední proud – dle mého názoru jednoznačný důsledek opravdu zanedbatelného Vargova autorského vkladu), je sentimentální a komorní víc než je zdrávo a očekávaných experimentálních pasáží přináší ještě méně než pověstného šafránu. Jednoznačně nejvýraznějšími kompozicemi jsou Na druhý deň ráno, která disponuje jak vkusně úderným textem, tak nejvýraznější hudební složkou desky a textově nejsilnější V diabolskom mužstve, hudebně parafrázující mši. Ke cti vydavatelské firmy pak rozhodně neslouží, že některé texty mají v bookletu zpřeházené jak sloky tak i verše. Původní očekávání zase jednou předčila finální výsledek. Škoda.

hodnocení: 3/7

František Kovač