Paul McCartney – Run Devil Run
(MPL/EMI)

Hvězdná muzikantská sestava Paul McCartney (bg, g, voc), David Gilmour (g) a Ian Paice (ds) doplněná dalšími zkušenými instrumentalisty (Mick Green (g), Pete Wingfield (keys), Geraint Watkins (keys), Dave Mattacks (ds)), legendární londýnské nahrávací studio Abbey Road 2 a vybrané rock´n´rollové šlágry z let padesátých na playlistu - tato superkombinace nemohla v duších a srdcích valné většiny hudebních fandů bez rozdílu věku, pohlaví a vyznání vyvolat nic jiného než velké očekávání. A co teprve když dříve než založili kotouček s typickým vinylovým profilem a klasickou deskovou etiketou do přehrávače, prolistovali informacemi přetékající booklet. Absolutní nažhavení… Samotný poslech předkládaného materiálu však bohužel přináší jedno velké zklamání za druhým. Přes veškerou deklarovanou snahu o maximální autentičnost nahrávky je z ní cítit pouze chladná profesionální sterilita, která se k něčemu tak spontánnímu, živočišnému a opravdovému jako je rock´n´roll hrubě nehodí - vše je zahráno až moc neomylně a virtuosně, navíc Paul McCartney byl vždycky spíš sladký teddy než charismatický rock´n´roller a tak jeho procítěná interpretace fláků takových person jakými byli Chuck Berry, Little Richard nebo Elvis Presley často vyznívá mírně úsměvně (rozhodně si nezadá s Johnem Lennonem, který v době účinkování Beatles v Hamburku pravidelně odeřvával milovanou hitovku Hound Dog oblečený v černé kůži, se záchodovým prkýnkem na krku; o jeho počinu Rock´n´Roll ani nemluvě). Dalším kamenem úrazu je trojice nových Paulových skladeb (Run Devil Run, Try Not To Cry a What Is It), které jsou vzorovou ukázkou skladatelské křeče oháknuté v provařeném dobovém klišé – Sir McCartney jako by zapomněl, že r´n´r skladba musí být nejen řízná a chytlavá na první poslech zároveň, ale hlavně musí mít něco nedefinovatelného do sebe (prostě jako ženská…). Fakt, že bych často k přehrání zvolil jiné než zde zpracované verze letitých pecek, už radši ani nerozmazávám.

Elvis McCartney z úvodní kresby bookletu z Paula holt nikdy nebude. Podařilo-li se mu však tímto – po hudební stránce ne příliš vyvedeným - projektem spláchnout žal z nedávné smrti milované manželky Lindy, splnilo album nesoucí název oblíbeného zaoceánského domácího čistidla své poslání měrou vrchovatou.