Tak nám čtyři divoké Pantery zase jednou omrzel (nebo zcela vyčerpal?) ten věčný kolotoč chlastání, hulení, píchání, sjíždění se a dalších tělesných požitků a za účelem celkové rekonvalescence, nabytí nových sil a, klidně si to přiznejme, i dalších dolárků na rozmařilé rozhazování, se uzavřeli na celých prý 'takřka' celibátních (ech…) deset měsíců ve vlastním texaském nahrávacím studiu Fort Worth, a znovu objevili OCEL! Když mi na Warner music desku Reinventing The Steel dávali, byl jsem upozorňován, že kapela vyměkla a kdesi cosi - a ono se zatím jedná o zřejmě nejpestřejší album, jaké kdy Pantera zplodila. Nebojte se však nějakého pokusu o dnes tolik moderní ambient: kytarová motorovka opět s neúprosnou pravidelností prořezává zatěžkaný basový ozón, zhuštěný na maximum neskutečně hřmotnými bicími a Phil Anselmo předvádí opět nespočet chroptících poloh. Potud vše při starém; netušená rozmanitost předváděných rifforam však útočí přímo na vaši srdeční komoru a v mžiku uchvacuje. Rozkošná symfonie křehké brutality. Když k tomu všemu připočtu i signifikantní pohostinský vklad slayerovského kytaristy Kerryho Kinga ve skladbě Goddamn Electric nevychází prostě jiné hodnocení než…

Hodnocení: 6/7

František Kovač