Jen co se špinavá rockandrollová šelma jménem Lemmy oklepala z nepříjemného nemocničního zážitku, už tu opět stojí rozkročena, hlavu v mírném záklonu a do mikrofonu v poloze sprchy cedí přes hradbu vykotlaných tesáků slovo za slovem, v přísném rytmickém souladu se svou čtyřstrunnou životní partnerkou, přivinutou k pupku. Hammered je sice 'jen' další řadová deska vkusně navazující na nesmrtelný odkaz kapely z počátku osmdesátých let, přesto jsem si jistý, že fanoušky souboru dostane do patřičného varu a řádně je nažhaví pro live střetnutí tváří v tvář.
Už úvodní šestiminutová Walk A Crooked Mile totiž nabízí krom neobvyklé stopáže i 90ti vteřinové Campbellovo kytarové sólo – aby bylo jasno hned od začátku… A Kilmister to 'aby bylo jasno' ve dvojce Down To Line potvrzuje hned v úvodní sloce:“Probuď se holka, musím ti něco říct/Já už to pochopil, nemůžu tu zůstat/Hned dneska musím vypadnou/Nemůžu zůstat abych se usadil/Musím vzít dráhu." Ještě pochybujete? Odpovědí budiž následující dvojblok Brave New World – Voices From The War. A pak už krátké vydechnutí v lehkém dirty r&r tempu Mine All Mine s textovými perlami typu “Gonna be your man/And you´ll be glad that I am/Burn you in sexual fire”. Prostě Lemmy každým coulem! Nelíbí? Shut Your Mouth – Kill The World. A jako ve správné pohádce všechny nakonec vyléčí (jedna) láska – Doctor Love, ehm… Jenže tenhle svět není žádná pohádka, takže Žádné slitování. No, ona spíš než pohádka je ta naše současnost spíš horor, jak koneckonců Motörhead nastiňují v předposlední skladbě Red Raw, takže snad ani nikoho nepřekvapí, že na samém konci alba vykoukne zpoza rohu Serial Killer, aby tomu kraválu už sakra učinil přítrrrrrrrž!!!

Hodnocení: 5,5/7

František Kovač