Jsem možná až moc otrlý (zkažený?), ale figurka jménem Marilyn Manson mě vskutku nijak nepohoršuje. Ba naopak, pro její až křečovitou snahu odlišit se za každou cenu mi jí je spíš trochu líto. Její šokantní image (sic není ničím revolučním – stačí připomenout jména starých rock´n´rollových harcovníků jako Alice Cooper, Ozzy Osbourne nebo Iggy Pop) je víceméně bezchybná, byla-li by ovšem jen kostýmem a maskou, kterou občan Brian Warner užívá co jeden z výrazových prostředků. Tak tomu ovšem není, nevyrovnaný Warner přijal jasně definovanou identitu Mansona za svou vlastní a uměle jí pěstuje a mediálně masíruje, seč mu síly stačí. A je zatraceně velký rozdíl, jestli někdo žije naplno dle hesla sex&drugs&rock´n´roll nebo zda neví, kdo je a co se s ním děje. Připišme ale tuto charakterovou anomálii jeho mládí (buďme optimisty!) a věnujme se předkládané hudební matérii, tedy tomu, co by mělo být na prvním místě našeho zájmu o toho kterého muzikanta.

První živé album pojmenované Poslední šňůra na Zemi (mnozí samozvaní exorcisté MM jistě alespoň na okamžik zaplesají) přináší ve své regulérní verzi čtrnáct po zvukové stránce velmi dobře ošetřených skladeb (k mání je i limitované osmnácti skladbové 2CD obsahující bonus v podobě tří dříve neuveřejněných kompozic) zaznamenaných na loňských koncertech sestavy Marilyn Manson (voc), John 5 (g), Twiggy Ramirez (bg), Ginger Fish (ds) a M. W. Gacy (keys, synths). Kdo čeká, že alespoň na živo by v případě souboru Marilyn Manson nemuselo platit Rock Is Dead a živé elektrické kytary by se mohly prosadit na úkor samplů a jiného elektronického bordelu, pláče na špatném hrobě. Kdo postrockový industriál založený na kultu osobnosti miluje, bude nadmíru spokojen. Já za sebe říkám: Antichrist Superstar? Antichrist Supershit!

PS: Jsem zvědav, jak MM studiově odpoví na nejnovější počin konkurenta z největších, stylotvůrce páně Reznora a jeho Nine Inch Nails.

František Kovač