Nejdřív to byli Soul Embrace a řezali standardní deathmetal hlava nehlava. Pak ještě krapet přidali na tempu, zvířeckosti i důmyslnosti, přejmenovali se na Appalling Spawn a stali se věrozvěsty hyperblastu v Čechách. Jejich debut Freedom, Hope And Fury zapůsobil v tuzemském undergroundu jako pověstný blesk z čistého nebe. Možnost světlé budoucnosti souboru byla nepopiratelná. A musel by v tom tehdy být leda čert, aby jí pražská čtveřice nechytila řádně za pačesy. Angažování bubenického kyborga Toma Corna, pak bylo doslova sázkou na jistotu. Novinka Elvenefris do tohoto příběhu zapadá s důkladností tetrisu. Dochází totiž opět nejen k  markantnímu hudebnímu posunu, ale i k přejmenování kapely…

Kapelník Petr (voc, g) je hlavní hybnou silou seskupení a jsou to především posuny jeho hudebního vnímání a cítění, které zmítají stylovým směřování kapely. Každé z alb je tak vlastně jakýmsi neopakovatelným svébytným projektem, což ostatně podtrhují i změny jména skupiny provázející emisi každého dalšího alba. Elvenefris je v zásadě hudebně umírněnější i když ještě stále dosti extrémní sondou do tajemného světa na pomezí neortodoxního, inteligentního a propracovaného black a death metalu s jasně definovanými názvuky klasického hardrocku i elektronické moderny a to včetně patřičných textů. Jediným úskalím se tak zdá být stopáž alba téměř plně využívající kapacitu CD, během níž nové a nové nápady sice doslova prýští a srší, ovšem postupy práce s nimi se takřka pravidelně opakují (bohužel i Petrova angličtina se pravidelně zhoršuje v pomalejších, tj. zpěvově zřetelnějších pasážích). Navíc ani donekonečna nastavované outro Walking In The Garden Of Ma´at podle mého názoru zcela neplní svou zamýšlenou roli závěrečného vydechnutí s možností sebeuvědomění. Kratší album by v tomto případě rozhodně znamenalo mnohem větší zážitek ne nepodobný centrifuze, jež vás na počátku vcucne a na konci brutálně slastně omámené vyplivne.

Hodnocení: 5,5/7