Zkérovaná pěst zaoceánského hromobijce Paula Speckmana (bg, vox) podruhé udeřila v samotném srdci Evropy. Tentokrát svým dopadem razantně zčeřila stojaté vody v nichž se poslední dobou utápěl nejblyštivější tuzemský extrémně-metalový klenot. Vše předznamenal zdařilý projekt Martyr, jež kopíroval sestavu právě Krabathoru. Pak šlo prakticky již jen o to, plně dostát svým slibům a prohlášením ohledně hudební náplně nového řadového alba mateřského souboru. Nadprůměrné hráčské i kompoziční schopnosti již totiž léta patří k devizám této skupiny jaksi samozřejmě. Co víc si přát – jak bylo ujednáno, stalo se. Unfortunately Dead přináší ještě větší stylové rozpětí než na jaké jsme byli zvyklí z předchozích alb, vše ovšem pevně semknuté (c)hutnou jednotící linií thrash/deathu. Jeden příklad za všechny se jmenuje Death Through The Centuries – vše startuje zatraceně obstarožní kvapíkové intro, na které se postupně vrší smyslné hardrockové vyhrávky, ultrarychlé thrashové rifforamy, střednětempový deathmetalový běs či orchestrální blacková marnost. Nic menšího než modlitba! Ani práce se zpěvovými linkami nebyla rozhodně podceněna, výjimkou totiž nejsou ani dvojzpěvy a rytmické střídání jednotlivých hlasů, charakteristické sólové frázování obou dvou voxkalistů samozřejmě taktéž chybět nemůže. Díky rodilému mluvčímu v kapele jsou texty navíc po lingvistické stránce absolutně vycizelované a osobně mi přijdou i hlubší a náročnější, což je jen ku prospěchu věci. Speckmanův přínos pro kapelu je nesporný. Jeho nadhled, zkušenosti a trochu odlišné hudební kořeny i cítění totiž posouvají při finálním resumé Krabathor ještě o kousek dál a výš. Snad nezůstane jen u tohoto počinu.

Hodnocení: 6/7

František Kovač