Nejen že by měl jeden při psaní recenzí - v zájmu jakési pokřivené subjektivní objektivity (jejíž dokonalosti, mezi námi, stejně nelze nikdy dosáhnout…) - šmahem zapomenout na přátelské svazky s inkriminovanými umělci, ještě aby řešil spletité příbuzenské vztahy mezi nimi. Ale vlastně proč je řešit – tady leží deska a koukej jí okomentovat, aniž bys tušil či věděl, kdo všechno v ní má prsty. V případě dcery a otce Kocábových navíc žádné temné pozadí netřeba odkrývat – vše je jasně dáno: Michaelův hudební vklad je nezaměnitelný, Natalie se za jeho pomoc nikterak nestydí, stejně jako za participaci matky Marshy na anglických textech. Proč taky, když je to spolupráce obohacující. Stejně jako kytarové party přítele Pavlíčka. Kapitolou samou pro sebe je pak Nataliin zpěv, vezmeme-li v úvahu, že desku natáčela ve svých čtrnácti letech (!) bere její hlas jednoduše dech a zároveň nabízí velmi lákavý příslib věcí příštích, ruku v ruce s jejím osobitým - výběrovským šklebem jasně ovlivněným (rodinné geny se holt nezapřou…a proč taky) - depresivně-sarkastickým textařským potenciálem. Mladé Kocábové zatím hrají všechny okolnosti do karet – pokud dokáže svůj startovní potenciál vymačkat do poslední kapky, nemůže jí snad ani čekat jiná než hvězdná budoucnost. Jen si nejsem jist, zda je zdejší scéna sto jí právě teď přijmout. Zadní vrátka (ech, cestu do světa) ale má otevřenou – angličtina jí jde perfektně.

Hodnocení: 5/7