Tak tady opravdu končí veškerá sranda! Všechno to začíná neuvěřitelně trapným bookletem (vám snad ty hlášky připadají vtipné, pánové? – holt, konec srandy, že?) a zdaleka nekončí jen zvukovým záznamem na přiloženém kotoučku. Nejen, že by trio Oldřich Říha, Jiří Šindelář a Michal Šindelář svými hudebnickými výkony nestačilo ani na ten nejprimitivnější punk (chybí mu totiž i nasazení, které neumětelům povětšinou neschází), ale ani přizvaní textaři se nikterak nevyznamenali (sám Říha předkládá tradiční tupé pseudoklišé viz Pořádnej beat, Hej ty…!, Tak silná je moje láska atd.). Hudební stránka alba je pak klasicky nemastná-neslaná a přece slizká. Tempo se za celou stopáž změní snad pětkrát a sólo poznáte jen podle toho, že nikdo "nezpívá" (spíš to vypadá, jako by zrovna vypadl mikrofon). Pokud si někdo tuhle desku poslechne víc jak jednou, předpokládám, že při dalším předskoku Katapultu před Deep Purple znechuceně odejde po prvních tónech páně Morseovy kytary a vyrobí tak další hudebně-kvalitativní nonsens. Tady fakt končí všechna sranda…

Hodnocení: 1/7

František Kovač