Nové album nenapravitelného hanspaulského romantika Ivana Hlase lapidárně nazvané 1999 opravdu stojí za poslech. A ne jeden! Patnáctka pohodových skladeb (včetně čtyřech milých bonusů Cejtím se jak rastaman, Finanční tíseň, Nechci už dál žít s Marií a Velkoměstský blues) nahraná v lednu tohoto roku ve studiu Sono za doprovodu vyzrálého ansámblu Navi Papaya patří jasně k tomu nejlepšímu, co kdy Ivan Hlas vydal. Textově sice stará vesta, muzikantsky ovšem menší revoluce. Instrumentace je zaměřená především na absolutní přesnost a uvolněnost (rozpor?), ty tam jsou nervózní a křečovité pop vyhrávky z dřívější doby. Z Hlase se totiž postupem času stává novodobý bluesman, který navíc po očku pošilhává po současné modernistické produkci pánů Erica Claptona a Jeffa Becka, a podle toho si také vybírá své spoluhráče a studiové hosty; Jan Ponocný (elektrická a akustická kytara, zpěv), Richard Dvořák (piano, Fender piano, hammonds, zpěv), Jiří Plech Novotný (basa, zpěv), Ivan Dvořák (bicí, zpěv), Milan Cimfe (drum programing, basa, kytary, zpěv) atd.
1999 je opravdu dobrá deska, ta další by ovšem – vzhledem k nastoupenému kurzu – mohla být ještě lepší.

Hodnocení: 5/7

František Kovač